Recenze: MORHÖRR – Danse Macabre /2023/ vlastní vydání

Tý vogo, to je sekec! To jsem si říkal, když se na mě vyvalila úvodní „Peklo v nás“. Smrtelný syrový mix, thrash, black a death metalu opatření masivním, nečesaným zvukem, to jsem zrovna potřeboval jak prase drbání. Bratislavská banda MORHÖRR má svém kontě právě akorát tuhle debutovou desku, ale na jejich projevu to není znát ani trochu. Jako by si mě vzala do parády jednotka námořní pěchoty jůesej na dobrodružném kempu s cílem dát mi co proto za všechny moje hříchy.

Navnaděn a zmlsán úvodní skladbou jsem naivně čekal, že to bude takové peklo od začátku do konce, ale není. „Danse Macabre“ je vedle úchvatné (nepřeháním) „asphyxovské“ polohy poměrně výrazově pestrá deska, ač to tak na první kontakt nevypadá. Na povrch se z hlubin pekelných derou syrové thrash metalové elementy z dob, kdy thrash ještě smrděl až za humna ohněm a sírou a svršky fanoušků se ježily pyramidami. Osmdesátkový feeling se MORHÖRR podařilo vystihnout v podstatě do puntíku, aniž bych měl pocit druhotného vývaru, kdy již notně veselé společnosti dojde kafe a nikdo kvůli dvojce pod kulichem nemůže dojet pro další. Je sice pravda, že jsem čekal více rychlých skladeb a byl jsem zčásti zklamán, že se album nese více ve středním tempu. Jakmile jsem přijal pravidla hry, střednětempé skladby rázem začaly vypouštět jedovaté výpary a fungovat na plný výkon. Střední tempa s sebou přinášejí i členitější strukturu skladeb, ovšem jen v takové míře, která ani na okamžik neotupuje ostří přímočaré energie. Skoro až docházím k závěru, že ve střední rychlosti jsou MORHÖRR drtivější, než když šlápnou na plyn, groove pasáže mají ukrutnou sílu. Vedle titulní „Danse Macabre“ je to snad nejvíce slyšet v „Dieťaťu Antikrtista“ (jestli je to správně slovensky vyskloňováno nemám tušení, kdyby ne, bude alespoň sranda) a když dojde na melodickou, skoro až punkovou pasáž, nemá to vůbec chybu! „Rebel“ stojí na jedné základní lince riff / refrén, která se za celých pět minut mění jen velmi decentně na kratinký moment, jako taková temná mantra na téma osobní nezávislosti vůbec nenudí. Pořád říkám, že méně znamená mnohdy více. Hrát každou vteřinu jiný riff, sázet jeden bridge za druhým a prokládat to všechno krkolomnými sóly – proč? Jednoho by z toho dřív nebo později chytil bolehlav a žlučníkový záchvat. Následuje druhá rychlá sypačka „Úpadok“, tempa se sice pravidelně střídají, ale společně se zajímavě pojatými riffy z toho vzniká parádní věcička, jako stvořená na moshpit.  „Tupé hlavy“ řežou až ke kosti, skladba se nezadržitelně valí jak sněžný pluh vzhůru na Štrbské pleso během sněhové kalamity, ústřední riff silný jako úder kladivem a povedený minimalistický refrén táhnou skladbu k absolutoriu. Pochmurný závěr obstarává „Lobotomia“, klavírní úvod přechází do melodické mezihry a vzápětí se rozpoutá sonické inferno, vyjádření temnoty a beznaděje, za které by se nemusela stydět leckterá true black metalová banda.

Milé překvapení, tihle MORHÖRR.

Medyed

facebook.com/morhorr/

bandzone.cz/morhorr/

instagram.com/morhorr/