Recenze: MORGUE MEAT – Apocalyptic Visions /2024/ Satanath Records
Říká se, 
že hudba, která vás ovlivní do třicátého roku věku, nastaví vaše vnímání na pozdější období. V mém případě to platí takřka stoprocentně, i když neklid hledače pokladů mě neopouští. To ale není a nikdy nebude důvodem, abych se otočil zadní partií ke stylům, ze kterých jsem byl vedle sebe jako vzdorovitý smrad. Tím mám na mysli krom klasického heavy především thrash a death metal staré školy se vším, co k tomu neoddělitelně patří včetně vizuální stránky věci.
Malované morbidní obaly mě vždy fascinovaly a byly tou první věcí, která mě upoutala. Plocha klasických vinylových alb k tomu byla naprosto ideální, aby ta která malůvka pořádně vynikla. Obsah ne vždy odpovídal obalu, ale to tak prostě je a funguje to i obraceným směrem (viz nešťastně zmrvený obal debutu vyškovských DARK neblahé paměti). Jedním z těch nádherně nihilistických obalů se může pochlubit druhé album amerických sekerníků MORGUE MEAT. V tomto případě obsah pně koresponduje s grafickým ztvárněním obalu – surová brutalita, prostá zkrášlujících prostředků, přímočará a násilná řežba.
Hrubá a nekompromisní rubanice ale neznamená, že mám co dočinění s tupým rambajzem bez vize a nápadu. Vedle old school death metalového vzorce MORGUE MEAT vycházejí z drsných rockových, případně punkově přímočarých postupů, sem tam udělají zajímavý úkrok stranou a úspěšně se vyhýbají nudné jednotvárnosti. Celé album funguje jako drtička na kosti, nádherně dynamická a hrubá produkce perfektně sedí k přímočarému stylu MORGUE MEAT, kdy jasně platí, že atmosféra a vnitřní síla skladeb je rovnocenným partnerem riffům a případným technickým fíglům, bez ní by plnili roli vyprázdněné slupky. Co možná MORGUE MEAT možná ztrácí na technice (což nevidím jako bezpodmínečnou nutnost), to bohatě nahrazují drtivým nasazením a brutálním tahem na bránu včetně neustálého neklidu a paranoidního strachu, že mě někdo sleduje a hledá slabá místa, na která se nechá zaútočit s fatálními následky. Schovávám nože, sekeru, motyky, lopaty a krumpáč pod zámek, před branku dávám fotopast. Jeden si doma nemůže být jistý ani před králíky, kteří na mě přes pletivo králíkárny od jisté doby divně koukají a jistě spřádají spolu se slepicemi nějakou levárnu. Pes s kočkou kolem mě nějak divně chodí a někdo zvoní? Vypadá jako pošťák, ale kdo ví?...
Medyed
Komentáře