Recenze: MORFER - Tribunal /2022/ Satanath Records
Svíravá, beznadějná 
a jako čepel vykosťovacího nože chladná temnota - tak na mě působí atmosféra a zvuk „Tribunal“. Syrový a hrubý black metal tradičního ražení v podání kyrgyzských MORFER disponuje svébytným rukopisem navzdory pevnému stylovému ukotvení. Obdobně svébytný je i výsledný temný odér, který z „Tribunal“ vyvěrá.
MORFER mi připadali jako typičtí zástupci norského undergroundu devadesátých let, tedy tak tomu bylo během prvního poslechu. Poměrně solidní, avšak nikterak bomba album, to by byl můj krutý verdikt, psát o tomto albu na základě dojmu z letmého seznámení. „Tribunal“ mi připadal delší dobu jako taková emoční placička s v intencích black metalu s velmi dobrým a zlomyslným zvukem. Ale z nějakého důvodu se mi to chtělo líbit, a tak jsem „Tribunal“ protáčel i na moje poměry dost často a hledal, co je na této desce tak jedinečného, že ji jednoduše neodložím a nevěnuji se něčemu, s čím nebudu mít tolik práce. Black metal v této podobě mám za tu spoustu let přečtený několikrát místem, přesto z MORFER vyzařuje něco, co lze obtížně popsat pár slovy a co mě udržuje ve střehu. Přibližně se tento stav mysli dá popsat jako naladění se na podprahové vibrace. Slyším totéž, co jsem v mnoha podobách slyšel mnohokrát, ale totéž to není. „Tribunal“ má, ač nevybočuje z „raw black metal“ škatulky, velmi osobité kouzlo, které ještě navíc zůstává ukryto pod povrchem a začíná se objevovat až po několikerém poslechu, poté co album dokáže bez zásadních problémů zaujmout. Pak chvíli trvá, než roztáhne křídla a z počátečního temného monolitu se začnou oddělovat jednotlivé songy. Pak album funguje zcela jinak a hlavně nesrovnatelně lépe, jeho vnitřní plamen už jen tak nešudlá při zemi a pořádně hoří plným plamenem. Ostré výpady a atmosférické pasáže spolu existují v takřka ideální symbióze, skladby neztrácejí na intenzitě ani v relativně klidnějších fázích. Z úvodního vánku se rázem stává slušný hurikán, rovnající se zemí vše, co mu stojí v cestě. Tohle je vše ostatní, jen ne neškodný pokus. „Tribunal“, stejně jako řada dalších black metalových alb, předpokládá určité naladění a trpělivost posluchačova ucha a rozhodně není pro každého, kdo k metalu přičichl před týdnem. Tomu „Tribunal“ může způsobit možná i lehkou nevolnost, což ale není můj případ. Mě naopak s „Tribunal“ pěkně vytrávilo a jistojistě si tuhle desku dopřeji několikrát po sobě.
Ač to tak zpočátku nevypadá, „Tribunal“ rozvíjí skandinávský styl svébytným směrem a dodává mu stejně svébytnou náladu. Působivému vyznění alba výraznou měrou dopomáhá povedený zvuk, typicky řezavý a zároveň i skvěle zahuštěný. Kytary mají zajímavou barvu zvuku, podtrhující ne vždy typické black metalové riffy a mrazivou melodiku. Neotřelá melodika je dále jedním z elementů, na kterém album stojí a padá. Nepouští se totiž do bestiální brutality a klade nemalý důraz na emoční rovinu skladeb a musím uznat, že to nefunguje vůbec špatně. „Tribunal“ jako skvělý výchozí bod zafungovalo bez obtíží a přes úvodní potíže s mým nastavením obstálo s hlavou hrdě vztyčenou.
Medyed
instagram.com/_morfer_official_/
Komentáře