Recenze: MILOŠ DODO DOLEŽAL – Level 777 /2024/ Warner Music

Osm let? Počítám dobře? Ono to není osm let ticha, Dodo se neodmlčel v doslovném slova smyslu, v mezidobí od poslední sólové desky vznikla reprezentativní kompilace VITACITu a postupně vznikaly skladby pro „Level 777“. Dodova sólová tvorba pro mě znamená stručně vyjádřeno hudbu s názorem. Tím nemyslím horoucí agitaci a další činnosti nízkého charakteru, ale prezentaci postoje tvůrce v obou rovinách – v hudební a textové ve vzájemném symbiotickém propojení. Už si nepamatuji, kdo a kdy tuhle větu pronesl, ale na „Level 777“ a desky předchozí sedí naprosto přesně – nemusíte s ním ve všem souhlasit, ale budete ho respektovat.

„Level 777“ přímo navazuje na „Despekt“, „Gen Sumerian“ a „Ohněm“. Základní linie zůstává nezměněna, syrový výraz a volnější hard rocková forma albu nesmírně padne, znamená však jedno zásadní úskalí a přednost v jednom balení. „Level 777“ totiž není, a neznamená to určitě negativum, albem na první dobrou. Emoce, kterými je album napěchované, se dostávají na povrch pozvolna, vynášet proto finální soudy po prvních dvou až třech posleších je mírně řečeno „very ambitious“ (v mluvě mého oboru to znamená diplomatické synonymum pro těžký úlet mimo a stejně tak pro čisté kravinimum). „Level 777“ je každopádně během na delší trať, než začne naplno fungovat. Investovaný čas a energie znamená velmi dobrou investici v duchu „první vyhrání z kapsy vyhání“. „Level 777“ má sílu posluchače vtáhnout doprostřed děje a opanovat smysly a představivost, s osobami bez emocí a fantazie to pravda bude poněkud složitější, ale tyhle typy se asi v cílové skupině budou vyskytovat v minimálním počtu. „Level 777“ je, ač to zprvu tak rozhodně nevypadá, pestrá a variabilní nahrávka. Záběr od standardní písničkové formy po hutný a syrový groove se šťavnatým hard rockovým základem častokrát vysloveně kouzlí a dokáže nenuceně strhnout a vyhnat adrenalin na velmi vysokou úroveň.

U „Level 777“nemám problém s disproporcí mezi instrumentálním výkonem a emočním obsahem, obě roviny jsou vzácně vyrovnané. Ani náznakem se nejedná o pouze technicky skvěle odvedenou práci, ale album je neméně i o tom, co se děje pod povrchem. Výborné instrumentální výkony zúčastněné trojice jdou ruku v ruce s vlastní silou jednotlivých skladeb, aniž by ty otravovaly blyštivou dokonalostí jako z jiného vesmíru, hledíce na posluchače z patra. Tahle dokonalost má ruce samý mozol, zpocené čelo a vypracované svaly, a přesto stále neztratila vřelé vystupování a rozvahu kultivovaného gentlemana, který na sobě sice nemá na míru šitý smoking a neusrkává drahý koňak, ale o to větší má charisma.

Medyed

Foto: Jana Uhrová