Recenze: METALSTEEL - Forsaken By The Gods (2021) vlastní vydání
Po bezesporu výborném 
předchozím „Beyond The Stars“ jsou tu slovinští kovotepci METASTEEL s dalším albem. Nic převratného se během čtyř let, dělících obě desky, neudálo, METALSTEEL se drží klasického heavy metalu s příkladnou věrností a řekl bych, že na aktuálním albu zní pravověrněji, než kdy jindy. Přesahů do power metalu lehce ubylo ve prospěch klasických heavy prvků, nelze však hovořit o počínajícím procesu kostnatění, METALSTEEL jsou lehkost sama a o pádu na dno průměru není třeba ztrácet slovo. Pokud jsem měl tak trochu obavy, kterak se podaří udržet úroveň předchozí kolekce, „Forsaken By The Gods“ je spolehlivě zvládá rozptýlit na základní částice, byť se vývojově vydává jaksi proti proudu času.
„Forsaken By The Gods“ se zdá se vzhlíží v samotné podstatě metalu, kdy byly zcela zřetelně slyšet dozvuky hard rocku s jeho volnější formou výrazu a variabilnějšími inspiracemi. Jakmile se METALSTEEL „položí“ do méně sevřeného stylu, naplno se projevují jejich instrumentální schopnosti a dostávají maximálně široký prostor ukázat, co v nich vlastně vězí. Vedle naprosté metalové klasiky mají své místečko zajištěno technické a progresivní elementy, šikovně a s citem pro atmosféru zakomponované přesně v místech, kam bez problému pasují. Postupem času docházím ke zjištění, že se na „Forsaken By The Gods“ nevyskytují byť dvě skladby, které by si byly příliš podobné. Jak jsou plně funkční všechny skladby jako samostatné jednotky, stejně tak fungují ve prospěch celku. Na výběr albové hitovky by našlo uplatnění dětské rozpočítadlo, protože díky silným melodiím má jisté hitové ambice každá ze skladeb. Za sebe a při vším respektu ke skladbám ostatním bych si dovolil vypíchnout několik svých nominací, vedle úvodní a titulní „Forsaken By The Gods“, která v duchu „Transhuman“ z minulé fošny dostala výrazný epický rozměr, nelze opomenout hnedle následující „Dying Out“ – šlapavý metalový kus tradičního písničkového střihu, kombinace dramatické atmosféry a instrumentální propracovanosti dělá z této pecky záležitost na více poslechů, než se všechny vrstvy jaksepatří odkryjí. „Drop By Drop“ pasuji na ústřední středobod alba a jasný doklad aktuální formy METALSTEEL, členitější nápaditá struktura skladbě dodává epičtější přesah a především prostor pro kapelu se více utrhnout ze řetězu. „Becoming Human“ se s otevřeným hledím pouští čelem proti progresivním směrům a nezní to vůbec marně, spolu s „Drop By Drop“ jednoznačný vrchol alba. Baladická „Fallen Brother“, prostá nadbytečného patosu (je ho tam tak akorát) a po okraj napěchovaná emocemi, pokračuje ve spanilé jízdě a předává štafetu „Into The Rivers Divine“. Zde se v plné míře projevuje rocková stránka METALSTEEL, rockové a klasicky metalové prvky se proplétají jako klubko zmijí a výsledek je cokoliv, jen ne beztvará šeď průměru.
Tradičnější výraz by mohl svádět k závěru, že METALSTEEL dochází nápaditost a maskují její nedostatek příklonem ke klasice. Jasně, rozmáchlejší styl z alba minulého mi drobet chybí, ovšem cit pro silnou melodii a skladbu jako takovou kapelu v žádném případě neopustil. Počáteční dojem jisté jednotvárnosti naštěstí velmi rychle opadá a na světlo se proderou nápadité momenty, které ucho posluchačovo spolehlivě přitáhnou, klasika neklasika. Velkou předností METALSTEEL budiž přirozený nadhled, skladby nesklouzávají do tvůrčí křeče ve prospěch akorát tak silácké pózy a nablýskaných šablon…a dostávám se k jádru věci – METALSTEEL mají něco, co mnohým machrům z tak zvané „první ligy“ postupem let tragicky schází – nenucený švih a kopec nápadů, díky kterým nemusí tak drsně tlačit na formu a prvotní dojem. Prostě si to jen tak samozřejmě dávají a ono to funguje bez zásadního zakopnutí, aniž by se museli lámat v pase.
Medyed
Komentáře