Recenze: Metalsteel - Beyond The Stars (2017)
Dlouho, předlouho se u nás neobjevilo album ze Slovinska. Tím dalším je „Beyond The Stars“ od formace METALSTEEL. Klišovitější název kapely vymyslet, to už chce řádnou fušku – tímto však klišé a vyčpělé formule končí. „Beyond The Stars“ se pyšní pořadovým číslem sedm, takže tu máme čest s ostřílenými bojovníky, a ne s nějakými usoplenými metalovými přidavači. Po tajemném intru, nesoucím stejně tajemný název „Lama Rabi Alardi Dini Endavur Esa Kunis Alim“ (album je koncepční a točí se kol blízkého setkání lidstva s mimozemskou existencí) , je všem pochybám a sýčkování konec. „Transhuman“ má převelice kvalitní zátah a melodickou linku, kterou by jim zvládly závidět i kapely zvučnějšího jména. Střídání různých poloh vokálu už jen přidává plusové bodíky směrem nahoru, celková vymazlenost songu už jen podtrhává vše vyřčené. „Anu“ ubírá progresivních elementů ve prospěch metalového gruntu, a to velice podmanivou formou, v refrénu a v závěru ten „power“ německého střihu na chvíli vykoukne, jinak je to metalová klasika jak má být. „Council of 9“ je opět jiného ražení, silovost neumiňuje, pouze se pobratřila s progresí, co jí čtyři a půl minuty stačily, nenásilně a vyváženě a nic suchopárně akademického, pořád je to metal jak řemen. Baladická „ Stargods“, mající téměř středověký nádech, přesvědčuje bez škobrtnutí, žádný sladkobolný cajdák, vybavená opět silnou melodií a udržující posluchače v napětí a soustředění po celou stopáž – takovéto balady si nechám líbit – někomu může refrén připomínat mistry BLIND GUARDIAN, což je spíš letmé srovnání, než nějaká okatá podobnost. „Beyond The Stars“, svižná věcička na pomezí klasické metalové oceli ( :) ) a speedmetalu z říše z let osmdesátých. I zde velice dobře zvládnutá instrumentální stránka věci ruku v ruce s nemalou dávkou energie. „Vrillon“ se vrací k zatěžkanějšímu, chcete-li modernějšímu pojetí z první půle alba, a je zároveň aspirantem na vrchol alba, při vší úctě k ostatním kouskům, tahle skladba není ničím sešněrovaná, ba co víc, je hravá jako atomový fyzik mezi dětmi na pískovišti. „Materialist No More“ o ždibec brousí drápky a tímto ještě zesiluje výborné riffování vpletené do opět výborné melodiky. Opět se nejede v jedné linii, skladba stoupá a klesá, silné záchytné momenty vyplouvají na povrch postupně po několika posleších. Téměř osmiminutová „Astral Traveller“ se zase navrací ke klasičtějšímu vyznění, které jí sluší jako psékovi uši, napěchována dramatem, energií a emocemi, které nedovolí si uzívnout. „ The End Of The World“ si vystačí s polovičním hracím časem, tento ovšem stačí na rozvinutí jemnějších a náladovějších poloh, kdy se s touto skladbou příběh a vize třetu světů uzavírá.
METALSTEEL jsou tak trochu a nezaslouženě za metalovou popelku. Jejich aktuální album je naprosto dospělé, instrumentálně bezchybné (hnidopich a detailista promine), přes poměrně lehce čitelnou strukturu skladeb důsledně propracované a emočně vyvážené. S takto výborným albem by si neudělala ostudu i řada daleko slavnějších jmen, nicméně Slovinsko i přes řadu kvalitních kapel je spíše metalovým trpaslíkem, což pozici METALSTEEL rozhodně neulehčuje. Přitom „Beyond The Stars“ je albem, které se, klasicky řečeno, chválí samo a není potřeba zas tolik okolo toho mlít pantem. Tento příběh a zároveň poutavé vyprávění v podání METALSTEEL rozhodně stojí za Vaši pozornost a vsadím kartičku pojišťovny s řidičákem, že nezůstane jen u jednoho poslechu.
Medyed
metalsteel.net
facebook.com/metalsteel/
metalsteel.bandcamp.com
Komentáře