Recenze: METALLICA – Master Of Puppets /1986/ Elektra

Nedělám si iluze, že jsem schopen napsat o jednom z nejzásadnějších metalových alb vůbec něco, co napsáno ještě nebylo. Album je všeobecně známé jako Krteček, Křemílek a Vochomůrka, nebo Hříšný Tanec i mimo metalové obecenstvo. Na přelomu let 1988 / 89 to s METALLICOU nebylo tak horoucí, ovšem mezi metalovými nadšenci již platila za top kapelu, o tom žádná. Vůbec první skladbou, která se donesla k mým uším, byla „Eye Of The Beholder“ z „And Jusice For All“. Nevěda zhola nic bližšího o diskografii, hledal, jsem tuhle věc na albu, které se mi přes kámoše podařilo splašit – klika byla nehorázná, že zdroj byl bohatý krom diska a „Depešáků“ i na metal – krásná souhra náhod a pro mě dar z nebes.

A bylo mi to rázem šum a fuk, že „Eye“ je asi z jiného alba a asi má ta METALLICA desek víc, tohle byla taková mrda o zem, že jsem si chvíli myslel, že už jinou muziku kromě tohoto alba nepotřebuji. „Battery“ mé vnímání metalu otočilo naprosto naruby a můj výraz neměl daleko k podobě Fantozziho při firemních cyklistických závodech (Maléry pana účetního). Ten masivní zvuk, strhující energie zabalená do odzbrojující invence a originality. Paráda pokračuje, titulní „Master Of Puppets“ potvrzuje formu kapely a definitivní potvrzení pestrosti stylu kapely, která vyklíčila na předchozím ikonickém opusu „Ride The Lightning“ (k němu jsem se dostal později, zatlučen do země úvodním orkánem „Fight Fire With Fire“). Syrovost „Kill´Em All“ byla ta tam a METALLICY vyrostla jedna z vůdčích kapel. „Master Of Puppets“ na poměrně značné časové ploše kloubí v jeden celek důraz, agresivitu, cit pro příběh a atmosféru. Vše, co v jasných obrysech načrtlo „Ride The Lightning“, s „Master Of Puppets“ doznalo maximální dokonalosti. „The Thing That Should Not Be“ je zdánlivě neohrabaný parní válec, valí se ztěžka kupředu s drtivou silou těžkotonážních riffů. Skladba má velice jednoduchou strukturu, dokola se střídají tak akorát dva, maximálně tři motivy plus sólo, jako celek má skladba ale tak neskutečnou sílu, že nic dalšího navíc není absolutně potřeba. „Welcome Home (Sanitarium)“ má již staršího, neméně skvělého sourozence „Escape“ na minulé fošně. Baladické starty skladeb METALLICE náramně šly k pleti, o tom žádného sporu. Pak už jen stačilo dychtivě čekat na pozvolnou gradaci a následný výbuch. „Sanatorium“ není v tomto výjimkou – ona silová část, v budoucnu ještě několikrát „vykradená“, je ovšem stále účinná jak bouchací kuličky na učitele při hodině občanské nauky, když se zrovna probíralo téma „Sovětský svaz - bratr nejvěrnější“. Tlak stoupá, „Disposable Heroes“ je vpravdě sonické bojiště, úvodní riff připomíná dělostřeleckou přípravu na Sommě. Bez přehánění se jedná o jeden z nejpekelnějších nářezů, který METLLICA kdy stvořila, a považme kterak je tahle skladba poměrně členitá, pestrá a žádný přímočarý běs, kde bychom tu drtivou sílu samosebou předpokládali. „Leper Messiah“ zpomaluje do pochodového rytmu, jeho hypnotická monotónnost se cyklicky vrací po krátké smyčce se zabijáckým riffem v zádech. Detonace nastává po třech minutách a půl, začíná exhibice metalové urputnosti v luxusním balení. „Leper Messiah“ není tolik všeobecně citovanou a vzpomínanou skladbou, svou kvalitou v žádném ohledu nezaostává. Instrumentálku „Orion“ není třeba pitvat tón po tónu, zde stačí pozorně poslouchat, ponořit se do skladby a nechat se proudem volně unášet. Můj niterný moment přichází až v druhé, pomalé části. Ta dle mého laického názoru (blbej jsem, školy nemám) vrcholem „Orionu“. Závěrečná ofenzíva „Damage Inc.“ je opět zcela bez přehánění jedním z nejlepších rychlých běsů, který od METALLICY kdy vzešel. Skvělá instrumentace, nápaditá struktura, brilantní gradace skladby, kopec energie – perfektní závěr přelomového, nadčasového a stylotvorného alba, které je synonymem pro jméno METALLICA, a s největší pravděpodobností nejlepší album samotné METALLICY.

Medyed