Recenze: METALLICA -72 Seasons /2023/ Blackened Recordings

Metallicu, ač jednu z největších kapel mých jinošských let, vstřebávám pomalu. Bylo tomu v mých třinácti letech a je tomu tak i na prahu padesátky. Vyhnu se zcela záměrně vděčnému tématu, že METALLICA od roku 1988 nevydala dobrou desku a jak to už stojí za hovno a další tomu podobné záležitosti. Snad jen pouze podotknu, že „Saint Anger“ a levobočka „Lulu“ jsem nevydýchal a na změnu to nevypadá. Se zbytkem diskografie včetně „Load“ a „Reload“ jsem jakž takž v souladu. O nedotknutelné trojici“ Kill´em All“, „Ride The Lightning“ a „Master Of Puppets“  netřeba nadbytečně ztrácet slova, tato alba obrátila mé tehdejší vnímání muziky naruby. Jejich pozici nenaruší ani přílet mimozemšťanů v kombinaci s vítězstvím světového proletariátu a může k tomu i čert zpívat píseň práce. „72 Seasons“ působí naprosto stejně, na první poslech jakž takž, na ty další se věci sunou podstatně lepším směrem.

„72 Seasons“ spojuje vše podstatné, co se za čtyři dekády událo a to navíc velmi poslechovým a sdílným způsobem. Dlouhou stopáž (opět hodina a čtvrt) jsem dopředu jaksi očekával, to je už taková letitá tradice, ale v reálu se deska tak dlouhá nezdá. Naštěstí nemám v ruce dvojalbum jako v minulém případě, „72 Seasons“ má v sobě víc života a elánu. METALLICA mi připadá nesmírně v pohodě, byť lyrická stránka určitě není o radostném tancování na paloučku za zpěvu ptactva. Ať je to tak nebo tak, předcházející trojice singlů poměrně věrně popsala tvář alba. Stále mi však hlavou rotovala kardinální otázka, co ten zbytek. Fungovala zde moje vrozená nedůvěra k vyššímu objemu singlů, jako by to byl záměr zdůraznit silnější skladby před těmi řekněme výplňového charakteru.

Ne, nebyl jsem nadšen. „Lux Aeterna“ jako první odtajněný kus je fajn, ale opět potřebovala čas na uzrání. Moc nezáleží na tom, že je to přímočará energická sypačka. Další dva se mi dostávaly do hlavy stejně pozvolna, tudíž jsem vyčkával s vědomím, že můžu být maximálně příjemně překvapen. Nečekám už dávno stylotvorná alba udávající směr. METALLICA se pohybuje ve svém vlastním prostředí a na okolí nemá zapotřebí brát zvláštní ohled. „Screaming Suicide“ a titulní „72 Seasons“ obrací směr od klasického období k „..And Justice For All“ ve finále až k “Loudům“. Nechce se mi příliš použít slovo výběrovka, nicméně koktejl inspiračních zdrojů zabírá kompletní šíři diskografie vyjma dvou úkroků stranou, které jsem zmínil v úvodu. Odstřihnout se od rozporuplně přijatých alb „Load“ a „Reload“ evidentně není na pořadu dne a nemá pocit, že by jejich otisk působil nějak nepatřičně. „Shadows Follow“ je totiž hitovka jak blázen, rockově šlapající a svou syrovostí mě řádně chytla pod krkem. „Crown Of Barbed Wire“ považuji za prozatímní vrchol alba, postupem zrání alba se pořadí jistě poupraví, ovšem tahle věc z něj jistě nevypadne, skvělý riff a síla parního válce v plném provozu se jen tak nevytratí. Navazuje riffovka „Chasing Light“ s obdobnou silou a silným tahem kupředu. „If Darkness Had A Son“ svou potemnělou atmosférou v kombinaci s ostrým riffem drží laťku kvality na velmi solidní úrovni a já začínám mít téměř jistotu, že singly nebyly jen lákadlem na posluchače ke koupi zbývajícího obalu, aby se na ně snad neprášilo. Svižná „Room Of Mirrors“ vytahuje syrovou rock´n´rollovou kartu a funguje to parádně. Přiznaná hard´n´heavy karta platí nejen v případě „Room Of Mirrors“, je příznačná kompletně pro celé album, v čemž vidím nejvýraznější rozdíl mezi „72 Seasons“ a předchozím „Hardwired…To Self Destruct“. Finále v podobě „Inamorata“ vypadá jako pozvolný dojezd, kdy už vyhlížíte konec a nic už nechcete řešit. Je ale potřeba vydržet, přestože nic nenasvědčuje tomu, že se ještě začne dít něco zásadního. Jakmile se „Inamorata“ překlopí do sabbatovské fazóny, je z ní rázem zcela jiná skladba. Finále je pak nádhera sama, ukrutně silná připomínka na vrstvené melodické kytary z období „Master Of Puppets“, ovšem v kontextu současné podoby kapely.

Kruh se uzavírá…to, co začalo s „Death Magnetic“, bylo dále rozvinuto na „Hardwired“, dostává vybroušenou formu právě na „72 Seasons“. METALLICA se na této desce snad nejvíce blíží výrazu z „Kill´em All“, ovšem prosím nechápat doslovně. Stejně tak si do tohohle vzorce můžete dosadit i placky následující. METALLICA zní roku 2023 příjemně starosvětsky, možná už tak trochu bilancuje kariéru a shrnuje vše podstatné. Máme opět co poslouchat a není to vůbec marné. Je to málo? Nemyslím si.

Medyed

metallica.com/

facebook.com/Metallica

instagram.com/metallica/

youtube.com/user/MetallicaTV

Foto kapely: Tim Saccenti