Recenze: MESHUGGAH - Inmutable /2022/ Atomic Fire Records
Úvodem musím jasně 
nastavit mantinely - časy „Chaosphere“ a „Nothing“ jsou minulostí. To nepatří ani tak problematiky znalým fanouškům, ale spíše posluchačům mého typu, kteří mají MESHUGGAH jaksi zařazené v duchu těchto dvou stylotvorných alb. MESHUGGAH jsem pak příliš nesledoval a opětovné setkání se událo až roku minulého. „Inmutable“ mě značně překvapilo, očekával jsem standardní příval vědecké matematiky, ovšem tak tomu není. MESHUGGAH model 2022 jsou výrazně čitelnější a vstřícnější kapelou, byť nemám problém poznat teritorium, na kterém se nacházím. Bývaly časy, že mi tady byla poměrně zima a k tomu všemu mi z toho mírně „hrabalo“. Tentokrát odtažitý chlad ustoupil o krok až dva vzad a tišících prostředků není třeba. Nabízí se proto dvě varianty, co se vlastně událo:
- Nic, moje receptory si stačily navyknout na hudební vyjádření složitých vzorců k výpočtu proměnlivého zakřivení metalového časoprostoru v závislosti na teplotě ranní kávy vrátného v Kolbence,
- V průběhu let se MESHUGGAH přec jen trochu „polidštili“ a strojový chlad společně s hudebním šílenstvím tahá za kratší konec.
Za mě to vypadá na to druhé. MESHUGGAH své typické krkolomné figury výrazně provzdušnili, ale nečekejme zpřehlednění ad absurdum a otočení opačným směrem. Technicky je to stále solidní masakr, který jsem nějakou tu dobu pobíral. Album je venku od jara 2022 a k sepsání recenze jsem se odhodlával dlouhý čas, než jsem si byl alespoň trochu jistý, že jsem album dostatečně vstřebal. Budu se dost možná výrazně lišit od většiny skalních, ale mě současná tvář MESHUGGAH vyhovuje podstatně více, než výše zmíněná zásadní alba (řada z vás by k nim jistě přihodila i „ObZen“ a „Destroy Erase Improve“). Vyhovuje mi na něm právě snazší orientace mezi technicko - matematickými kotrmelci a zároveň pevné ukotvení ve stylu, který oni sami vytvořili. Že MESHUGGAH už nejsou vnímáni jako prudce revoluční kapela, je zcela logické. Za uplynulých dvacet let se řada postupů stala standardními a ve všemožných formách pronikla do výrazu zástupů následovníků-jak zdatných, je na posouzení každého z nás. Originál jménem MESHUGGAH však neztrácí svoji osobitou tvář ani na „Inmutable“ (mimochodem velmi trefný název), sice je o kousek koňské délky posluchačsky „user-friendly“, ale to nemusí být vždycky na škodu. Pokud si vzpomenu, jak jsem si pomyslně lámal zuby s každým albem s podvědomou jistotou nesporné kvality, než jsem tu kterou desku („Chaosphere“ především) zvládl vstřebat jako celek, tentokrát je to sranda. Sranda je to v kontextu diskografie MESHUGGAH, v porovnání s okolném vesmírem se toho příliš nezměnilo…a je to tak správně. Setkání po letech nedopadlo vůbec marně, to mi věřte.
Medyed
Komentáře