Recenze: MERZOTNA POTVORA – Halas z Pekla /2021/ Duplicate Records
Prách a broky, pankáči se pustili do black metalu…, 
tak nějak jsem zareagoval, když se na mě tenhle syrový binec vyřítil. Nemám potuchy, co vedlo dva ukrajinské týpky k tomu, aby dali dokupy nahrávku tohoto ražení, kterou většina běžné metalové veřejnosti absolutně nepobere a bude pochybovat o míře duševního zdraví tvůrců. „Halas z Pekla“ zní jako obskurní kříženec starých BATHORY s DEAD KENNEDYS, zajímavá kombinace… Už tato dvě slova svědčí o tom, že nejsem „normální“ posluchač, bráno obecnými měřítky. Primitivní a přímočarý lomoz s odpovídající produkcí (proběhla-li vůbec nějaká) z nejhlubších koutů undergroundu nemá půvab pro široké masy publika. I když „Halas z Pekla“ na první oťuknutí budí dojem neskutečné kraviny, skutečnost je přece jen poněkud odlišná.
Nebudu posuzovat instrumentální výkony, neotřelost nápadů ani další v tomto případě nepodstatné veličiny. Přistupuji k „Halasu z Pekla“ řekněme jako k metalovému nebo punkovému demu z dob socialismu. Na nějaké ty vady na kráse jsme nekoukali, podstatná byla atmosféra a energie. Všem nám bylo jasné, za jakých podmínek tyhle dnes již kultovní nahrávky vznikaly. Vznikaly ovšem z čirého nadšení pro muziku a ve většině případů to vždy byly zcela uvěřitelné a upřímné věci, stvořené se zápalem pro věc. Samozřejmě, že netuším, zdali to byl záměr, stylizovat se jako MERZOTNA POTVORA právě do této roviny nebo jde o čirou parodii a já jsem jenom skočil na špek (tak dobře, srandy tohoto typu mám velmi rád). Nicméně jsem v obou případech hotov konstatovat, že pořádná dávka osobitého kouzla „Halasu z Pekla“ rozhodně nechybí. I za sebesyrovějším a sebehlasitějším zvukovým bordelem musí být slyšitelná jasná myšlenka a silná duše, jinak jde do kopru i sebevíc sofistikované album. I „Halas z Pekla“ nutně potřebuje svého „vnitřního démona“ (to není mnou vymyšlený termín, nýbrž jsem jej z úctou přebral, a to od Mirka „Blackmoona“ Kozáka, redaktora Sparku), jinak dochází na fázi „kravina“, případně „ztráta času“. Démon, skrývající se v „Halasu z Pekla“, má dostatečnou sílu na to, abych nemusel ty dvě katastrofické varianty řešit.
„Halas z Pekla“ jede v jedné základní linii od začátku do konce, jednotlivé skladby se od sebe ani zásadně neliší, na nějakou hudební pestrost rovnou zapomeňme. Převládající střední rychlostní stupeň je sem tam narušen rychlými výpady. Stylová nejednoznačnost ovšem dává i mezi úzkými výrazovými mantinely dost prostoru pro sem tam náznak melodiky. Chvíli mi vrtalo hlavou, koho mi ostrý zvuk kytar připomíná, až mě to docvaklo – Lutinenovu bandu IMPALED NAZARENE!!! Zde by ovšem museli Finové projít bourárnou masa na jatkách, aby byli ohlodáni málem na kost, takže tak. Jelikož mívám pravidelně období, kdy záměrně vyhledávám syrové a občas i poměrně bizarní nahrávky, s „Halasem z Pekla“ nemám zásadní problém. „Halas z Pekla“ mě naopak vcelku dost baví pro svou hovězí přímočarost a neskrývanou (možná i záměrnou) zarputilost setrvat ve vodách, kde se od roku 1986 nepohnula ani čudla.
Medyed
instagram.com/merzotnapotvora/
Komentáře