Recenze: MERCILESS LAW - Troops Of Steel /2022/ vlastní vydání
U téhle desky
rovnou na začátku zapomeňte na cokoliv, co by ji spojovalo se současnými metalovými směry, jedině snad rok vydání. Vše ostatní jako by ustrnulo na konci osmdesátek, „Troops Of Steel“ je řádné retro se vším všudy - dobový zvuk, výstavba riffů a skladeb jakocelku, styl vokálu, bicí (programované) - vše vychází ze zlatých časů metalu zaslíbených. Chilští MERCILESS LAW, to jediný muž v poli, zvoucí se Pancho Ireland, jemuž s realizací alba významně vypomohl Ced Forsberg (BLAZON STONE). Nejsnadnější a nelacinější zároveň by bylo se Panchovi vysmát za jeho retro vášeň pro metalovou klasiku, dneska se přece hraje jinak a nebýt moderní znamená být odsouzen ke ztrátě práva dýchat…tak s tímhle za mnou nechoďte a polibte mi s tím …třeba kyčel, páč „Troops Of Steel“ zní svěžeji a upřímněji, než tuny moderních prefabrikátů - toť paradox a hozená rukavice…
Ano, nebudu se přít o tom, jak archaicky „Troops Of Steel“ zní, to je naprosto jasné z úvodní „A New Order“. Jako bychom se ocitli časoprostorovou smyčkou v roce 1985, syrový speed metal je bomba sezóny a prvotina HELLOWEEN motá metalové mládeži hlavu. Panchovi se daří úspěšně zachytit podstatu žánru a stylovou atmosféru, ačkoliv si nejsem jistý, zdali byl tenkrát vůbec na světě. Dalším silným argumentem, proč věnovat čas tomuto albu, je Panchova instrumentální zdatnost a skladatelský potenciál. Skladby zní lehce a svěže, žádná upachtěná a nechtěná parodie. Zaposlouchám-li se pozorněji, nacházím četné citace nebo lépe řečeno inspirace velkými jmény, nikdy ale nedochází k bezostyšnému plenění - „Blinded“ se rozjíždí ne nepodobně jako „Uaschitschun“ z dílny RUNNING WILD, vmžiku se však překlopí do zcela odlišné polohy a jede se ve svižném a příjemném duchu. Za začátku se mi skladby slévají do jedné koule, což ale netrvá dlouho, „Troops of Steel“ se nedrží jednoho mustru a provětrává kompletní záběr klasického metalu za využití tak říkajíc „německé“ melodiky. Lví podíl na tom má Panchův styl hry a neméně tak melodické sólování - mimochodem jeho sóla vyloženě lahodí uchu a skvěle skladby osvěžují („Wrath“ a zajímavě členěná „Victims Of War“). I to klišé z nejotřepanějších nepůsobí dojmem staletí vykradené hrobky - „Street Fighter“ má výrazný „jidášovský“ chuťový ocásek, nicméně zapracovaný tak, že v žádném případě netahá za uši a solidně šlape. Svižná „There´s No Superheroes“ aspiruje na vrchol alba, syrovější pojetí skladbě nesmírně sluší. Syrovost odlehčuje opět velmi melodické sólo, které „Superheroes“ výborně vygraduje. To samé lze říci o „World Circus“, solidní, technicky promakaný nářez s dramatickou atmosférou. Pancho rozhodně není vyjukaný začátečník a musí se s ním se vší vážností počítat. Na závěr si totiž nechal rozmáchlou titulní „Troops Of Steel (Fight For Glory)“, tak trochu jsem čekal, že právě na komplexnější kompozici si Pancho vyláme zuby, ale prd!!! Titulní kus je přívalem energie a překvapivé nápaditosti, necelých osm minut potvrzuje platnost teorie relativity, její stopáž uteče velice rychle a nemám problém si udržet pozornost bez pocitu chladné zdrženlivosti. Závěr se bez přehánění nadmíru vyvedl.
Jak jsem nečekal žádný zázrak a prvotní oťukávání to napovídalo, „Troops Of Steel“, ač těžké metalové retro let osmdesátých, dokáže bez větších obtíží obhájit samo sebe. Obsahuje vše, co má dobrá tradiční metalová deska obsahovat plus řadu momentů, jasně ukazujících na zručnost tvůrce. Vidím to jasně, HORNS UP!!!
Medyed
Komentáře