Recenze: MEPHISTO – Pentafixion /2021/ WormHoleDeath Records

Nebudu dělat přílišného machra a znalce, že na Kubě dělají vynikající metal mi hlava pobrala někdy nejdřív předloni. To brzy, řeknete si s úsměvem mnozí z Vás, ale zase lepší takhle než vůbec a k tomu drátem do oka. Po SKJULT a SHRINE OF ABSURD, kterým se mé pozornosti již dostalo, jsou další kubánskou kapelou rozhodně stojící za pozornost větší než letmou MEPHISTO, s nadsázkou takoví kubánští CRADLE OF FILTH. Rozmáchlostí kompozic, užití orchestrálních partů, klávesy pro ně taky nejsou úplně sprosté slovo, styčné body s britsko / českou megastar se rozhodně najdou, to neukecám i kdybych metal kozelce a u toho pěl národní písně – při mé tělesné konstituci se to jeví velmi nepravděpodobně, jedině za asistence zdravotníka a asistence televizních štábů, ať ze mě má národ srandu na můj účet.

MEPHISTO lze považovat za v zásadě symfonickou black metalovou partu, ovšem v širším záběru a mnoha vlivy další metalových subžánrů, obecně zažitá definice black metalu zde použít rozhodně nelze, nato jsou MEPHISTO příliš variabilní a stylové mantinely jim jsou příliš těsné. Styl MEPHISTO, jak už jsem zmínil, byl před více, než dvěma dekádami těžkým trendem a na vrcholu zájmu. To již dávno není pravda a podezírat kapelu, že si tuhle cestu zvolila ze zištných důvodů, je naprosto mimo realitu. Od věci naopak nejsou jasné společné body s CRADLE OF FILTH, nebo i DIMMU BORGIR, MEPHISTO však jsou natolik šikovní skladatelé zruční instrumentalisté, že mě snad ani nenapadne myslet na to, že tohle album by mělo být jen taková solidní kopírovačka, i když inspiraci nelze přeslechnout.

„Pentafixion“ vše, co mu schází na originalitě (co je dneska originální), směle dohání temnou, působivou atmosférou a celkovou uvěřitelností materiálu. Nemám problém s důvěrně známými postupy, které jsem už slyšel mnohokrát. V podání MEPHISTO mi v uších nijak zvlášť nedrhnou, kytarová a symfonická rovina spolu solidně spolupracují, do celkového dojmu dosti promlouvá i přesná a razantní rytmika. Vychází mi z toho poměrně jednoznačný závěr – „Pentafixion“ je bez přehánění solidní a velmi dobře zvládnuté album, polemiky nad žánrovou kategorií ponechám stranou. Obsahuje řadu velmi dobrých momentů a o nudné šedi rovněž není řeči. Jako celek se to velmi dobře poslouchá, jen by rozhodně neuškodilo přidat na ostrosti a více vycenit zuby, elegance a noblesa jsou hezké věci, o tom žádná, ale připadá mi to všechno nějak moc „hodné“ a méně dekadentní, než by se do muziky mohlo vejít. V rámci stylu si MEPHISTO určitě ostudu neudělají, nicméně přílišná hra na jistotu jim v tomhle případě poněkud ubírá na síle. Takže MEPHISTO, doktora Fausta máš dávno z krku, fofrem probudit Drákulu, zavolat vlkodlaky s bludičkama a rozjeďte ten děsivý mejdan do větších otáček, ať se o tom příště kecá nejen v Karibiku, ale kupříkladu také v Nové Bystřici!!!

Medyed

facebook.com/MephistoCubanMetalBand

mephistoband.com/