Recenze: MEMORIAM – To The End /2021/ Nuclear Blast
Že jste o tomto britském válečném stroji nikdy neslyšeli??? Já před vydáním jej
ich předchozího alba „Requiem For Mankind“ taky ne. Po vyslechnutí a zjištění několika základních faktů jsem měl velmi rychle jasno, odkud nám to větřík fouká. No větřík, spíše vichr bitevní vřavy, přinášející odér bojového plynu, nasládlý pach krve, ozvěny explozí dělostřeleckých granátů a nářku raněných a umírajících. MEMORIAM jsou zkušení zabijáci, a jejich old school death metal tomu odpovídá. A pokud tady omílám starý death metal a bitevní vřavu, jistě i Vás napadne jméno BOLT THROWER. S nimi MEMORIAM pojí frontman Karl Willetts a staré poctivé smrtelné řemeslo. MEMORIAM se povedla jedna přezásadní věc – s nimi se rovnou ocitáte uprostřed válečného pekla kupříkladu na Sommě během první světové války, ta hrůzná atmosféra je natolik silná, že místy mám pocit, že jsem tam fyzicky byl.
Valivý death metal staré školy, postavený na těžkých a šťavnatých riffech má v podání MEMORIAM vskutku až drtivou sílu, přehledná struktura skladeb ji jenom umocňuje. Ačkoliv MEMORIAM stále sahají k původním surovinám a z úzkých death metalových mantinelů ani na chvíli nevystupují, „To The End“ zní velmi svěže a ani na okamžik nejsem svědkem náznaků ztráty orientace ani motání se v bludném kruhu. Skladby mají dostatek nosných nápadů a jsou skvěle vystavěny a vygradovány. MEMORIAM, a to se vracím k úvodu, dokážou mistrně vyčarovat velmi působivou atmosféru, věrně vystihující válečné běsnění a různá další stylová témata a lze jim to bez námitek v plném rozsahu věřit, atmosféra alba dokáže posluchače ve velmi krátkém čase úplně pohltit, ten pak podružné detaily spontánně odsouvá na svatýho jindejše. Vedle výživných riffů svůj díl práce odvádějí povedené melodické linky, vhodně zasazené do kompozice skladeb přesně na to nejvhodnější místo, kdy výborně fungují jako silný katalyzátor nálady, aniž by skladby byť jen o fous zjemňovaly.
MEMORIAM, sice stylově archaická kapela, se díky množství silných nápadů a současnému zvukovému zpracování archaicky vůbec netváří. Jsou živoucím důkazem toho, co tvrdím pořád – starý death metal s přehledem dokáže nakopat pozadí mnoha moderním stylům i po třech dekádách, to aby mladí koloušci nezapomněli, na čem že současné metalové odnože vyrostly a že stará bestie rozhodně netrpí sešlostí věkem a s ní spojenými seniorskými neduhy. „To The End“ rozhodně není emočně placatá a dutá brutální slupka, sázející pouze na jeden trumf v rukávu. „To The End“ je v mezích žánru až překvapivě pestré a nápadité album, mající velmi daleko k homogennímu monolitu, jedoucímu od začátku do konce podle jednoho vzorce. Každá skladba bezchybně funguje sama za sebe a stejně tak ve prospěch celku. Mám sice mezi skladbami své favoritní kousky, a to především úvodní troubení do útoku „Onwards Into Battle“, hned vzápětí následující „The War Is Won“, kdy se MEMORIAM rozjedou do vyšších otáček natruc převažujícímu valivému tempu a vstřihnou velmi návykovou melodii, podobně jako v „No Effect“. Titulní „To The End“ se pomalu a zlověstně plazí jako plyn zákopy nepřítele, závěr je odzbrojující a emotivní. Hypnotická „Mass Psychosis“ funguje ze zálohy a nečekaně, místo dodržení stanovené linie přichází strojové tempo a mrazivá nálada a vítané zpestření vzdáleně připomínající svou chladnou přesností třebas takové FEAR FACTORY (opravdu vzdáleně). I tak skvěle zapadne do koncepce alba a patří mezi jeho nesporné vrcholy. Tolik má soukromá čtveřice, „To The End“ toho však obsahuje daleko více, a těžko hledat slabší momenty, alespoň já je tam prostě nenašel.
Medyed
Komentáře