Recenze: MEMOCRASHER – Humanity & Revenant /2020/ vlastní náklad
Historie polských MEMOCRASHER není dlouhá – začala se psát rokem 20
14. Za sedm let existence kapela dala dohromady dvě alba, která loni vyšla pospolu. Polsko není zemí zaslíbenou pouze pro extrémní party, MEMOCRASHER s nimi nemají společného téměř nic, jejich domácím hřištěm je melodický power metal s výrazným progresivním odstínem. Pokud je budu chtít k někomu přirovnat, nejblíže budou famózní EVERGREY, ale i tak moje připodobnění berte se značnou rezervou. MEMOCRASHER kromě melodií a progrese beze strachu jdou do moderní produkce a vůbec zní velmi současně od debutu, místy jako odlehčená verze IN FLAMES a jim podobných. Dohromady to pak vytváří velmi zajímavý styl, netrpící na roztříštěnost. Všechny stavební prvky drží pevně pohromadě a umožňují MEMOCRASHER tvořit výrazově pestrou, barevnou muziku, která není příliš sešněrovaná v žánrové svěrací kazajce.
Jako by bylo od počátku jasné, co chtějí MEMOCRASHER hrát a jak to má finálně vypadat. Rozdíl mezi „Revenant“ a „Humanity“ je minimální. Jasně definovaný, volnou formou pojatý styl, lehce hozený do progresivních kotrmelců, ale hlavně a především instrumentálně maximálně propracované skladby jako krajta obtáčející základní melodický motiv. Obě alba jsou jako jednovaječná dvojčata, pouze s titěrými rozlišovacími znaky, skoro bych měl pocit, že vznikly 
ve stejném období a jen datum vydání se liší. Rozdíl není ani v kompoziční a emoční kvalitě, instrumentální úroveň a vlastní emoční obsah se ani náhodu nežerou navzájem a žijí ve vzájemně prospěšném souladu. Emotivní obsah obou alb je překvapivě silný, rozhodně se však nejedná o takovou tu pozitivní power metalovou rozjuchanost, jakkoliv mi v zásadě nevadí a nic proti ní nemám. „Revenant“ i „Humanity“ jdou více pod povrch a dále do hloubky, a tam mnohdy číhají temnější stránky vezdejšího bytí kromě těch prozářených. Zde očekávejte emoce zadumanějšího druhu, ta našedlá melancholie prostupuje jak oběma alby, tak je přesně posazena stylu MEMOCRASHER na míru, krásně do muziky sedí a pospolu to krásně ladí. Když zpětně prolustruji skladbu po skladbě, na „Revenantovi“ ani na „Humanity“ nejsou dvě totožně poskládané skladby. Vždy, když máte pocit, že album jede v jedné vytyčené linii (ano, volný koncept, držící funkčně alba pokupě, je jasný), dojde na moment, který každou skladbu bez výjimky nasadí na samostatnou dráhu s tím, že samostatně bezchybně fungující skladby stejně tak bezchybně tvoří soudržné album.
Občas se to stává, sice ne moc často, ale zato pravidelně. Kapela, o které nemáte ani tušení, Vás jen tak bez varování posadí na zadel. „Revenant“ a „Humanity“ kromě nesporné instrumentální úrovně disponují minimálně stejně mocnou zbraní, jakou je hráčská úroveň muzikantů. Co nezmůže skvělá instrumentace, s přehledem dorazí síla emocí, kterou by MEMOCRASHER mohli vyvážet za hranice. Svůj nepopiratelný podíl na tom má vynikající vokál, s elegancí sobě vlastní a sametovou barvou hlasu zesiluje emoční úroveň každé skladby. Stylová uvolněnost tímto dostává finální podobu, do dokonalosti je tímto nedaleko. Že to nebude marné, jsem předpokládal. Ale že dojde až na takové sluchové obžerství, jsem nedoufal ani v divokém snu, bez přehánění naprosto vynikající!!!
Medyed
instagram.com/memocrasherofficial/
Komentáře