Recenze: MEAT MINCER – Nechtěné Dědictví /2021/ vlastní vydání
Karlovarští MEAT MINCER byli pro mě doteď polem naprosto neoraným 
a neměl jsem potuchy a jejich existenci a bylo lze očekávat mnohé, od příjemného zpestření současného brutálního období klasickým hard´n´heavy po nevábnou chuť na patře z něčeho, co se tak nějak mírně řečeno nepovedlo. Vždy, když se pouštím do poslechu nečeho, s čím jsem předtím nepřišel do styku, ta počáteční obava (nebo spíše nevůle psát negativní odstavce, když to u mě nebude fungovat) tam je pravidelně. MEAT MINCER naštěstí chytili heavy metal, v případě MEAT MINCER v lehčí a vzdušnější formě, za ten správný konec.
MEAT MINCER na klasický heavy základ přidávají výrazné melodie, výrazné refrény a silný odkaz klasického rocku. K mému radostnému zjištění se na albu téměř nevyskytuje taková ta upachtěnost a šeď, pro kterou je mnohdy domácí klasická metalová scéna včetně té rockové vysmívána. Jak to bývá, nejvíc pohrdání vyslovují nafrnění mudrci s patentem na chytrost a znalosti všehomíra s právem všem radit jak se to má všechno dělat. MEAT MINCER zní nenuceně a elegantně, mají dostatek vlastní invence na to, aby zvládli dát dohromady velmi dobře fungující skladby bez přílišných citací desetiletími prověřeného zlatého rockového dna. Hezky se mi to kecá, ale kolikrát stačí pořádná porce nadhledu spolu a notoricky známé klasické rockové postupy zní svěže a poutavě. A nic jiného také na albu neuslyšíte, jen a pouze rocková (metalová samozřejmě taky, řekl bych pade na pade) klasika v provedení, které není vůbec marné. Kvalitativní úroveň „Nechtěného Dědictví“ dosahuje velice solidních výšek, skladby (již bylo řečeno) plynule oscilují od hard rocku k heavy metalu spolu s kořením české zábavovky (prosím zde zcela určitě neplivu jedovatou slinu, zábavový fenomén zrodil nejednu vynikající kapelu). MEAT MINCER se křečovitě nedrží jednoho vzorce, „Nechtěné Dědictví“ je poměrně pestré album, o to více je to potěšující vzhledem k faktu, že META MINCER jsou všechno ostatní, jen ne rockoví revolucionáři, jejich styl je naprostý grunt a klasika v hitovém hávu. Hitovost...takové fujtajbl slovo, že? Zde bych se jej ovšem nebál, chytlavost melodií se na „Nechtěném Dědictví“ bezva kámoší s nemalou nápaditostí a neřku-li s hravostí a krom nakažlivých melodií skladby obsahují významný počet silných záchytných bodů solidní instrumentální úrovně.
K tomuto závěru jsem samozřejmě nedošel hned, zpočátku na mě MEAT MINCER působili jako solidní, ale přesto naprosto běžná kapela, která mě těžko něčím posadí na sedací partii. V jednoduchosti je krása, kraví bezejmenný klasik – a zde se to myslím ukazuje v naprosté čistotě. Samozřejmě našel bych nějaké ty blechy, ty by vydaly na jeden další samostatný odstavec a možná bych byl na deset minut za pana chytrého. „Nechtěné Dědictví“ je však mnohem lepší deska, než se zdá na první dojem, kdy to všechno působí a půl plynu. Až album pořádně vleze do uší, celkový dojem je o dost jiný – příjemné melodie se pořádně promíchají s kvalitní instrumentací, energie obsažená ve skladbách se prodere na povrch a teprve pak je čas na diskuzi, usnesení a závěr...a možná na bod různé – třeba na téma, jak MEAT MINCER vypadají na pódiu, naživo by to mohla být slušná pumelice.
Medyed
Komentáře