Recenze: MEAN MESSIAH – In Infinite Illusion /2024/ Black Barn Music
Do třetice všeho
dobrého, říká se. Platí to ale na obě strany a je to zároveň i takový bod, ve kterém se obrazně řečeno láme chleba. Třetí album, i když to jako vše neplatí zcela a bez výjimek, většinou ukáže tvůrčí potenciál té které kapely (pokud tedy vydrží do třetí desky nebo se nenakopne později, což se také státi může). V případě MEAN MESSIAH platí role třetího alba jako zákoník vytesaný do kamene. Doteď vydaná tři alba fungují jako schody – „Hell“ uvedlo kapelu ve známost, s „Divine Technology“ MEAN MESSIAH roztáhli křídla a „In Infinite Illusion“ je krokem dál vstříc novým obzorům, jak se vzletným jazykem říká.
„In Infinite Illusion“ je krom jiného ve znamení, nechci říkat hvězdné (i když bych asi nepřeháněl), ale každopádně velmi zajímavé sestavy. Kromě Dana tvoří MEAN MESSIAH model 2023 / 2024 Miloš Meier (netřeba představovat) a baskytaristka Lenka Čechová (zpěv v IMORTELA). Jenže sestava je pouze předpoklad, který vám zachrání tako akorát počáteční PR. Pokud se invence odporoučí za obzor, je vám to všechno platný stejně, jak mrtvýmu zimník. „In Infinite Illusion“ pokračuje ve vytýčeném směru industriálně laděného extrémního metalu, ovšem běh věcí vezdejších pokročil. Skladby jsou vzdušnější a snížený stupeň urputnosti poskytl více prostoru melodiím a čistším vokálům. Extrémní rovina, a to vidím jako ukrutné plus s „P“ velikosti Empire State Building, se nekrčí v koutě. V některých pasážích to znamená kombinaci, mnou nazývanou „brutální disco“. V úvodní a titulní „In Infinite Illusion“ to ještě není tak patrné, ovšem v „I See Black“ se symbióza obou tváří MEAN MESSIAH projevuje s plnou silou. Čistý, skřehotavý a brutální vokál si podávají ručičky jak armády při setkání na Labi, košaté aranže pak pomáhají skladbě maximálně vyrůst. Není to případ jednoho hitu (já vím, to slovo je občas hodně fuj, ale je zcela na místě), „Fire“ zabodovala už jako singl, jako součást celku se líbí snad ještě víc. Přímočařejší struktura a výraznější zastoupení výrazově lehčích poloh mi zprvu moc nešla pod nos, to je fakt, ale názor jsem rychle změnil. Více písničková struktura skladeb mě docela děsila, ne vždy je ku prospěchu a byť ušlechtile míněné snahy smete do koše výsledná sterilita a přežvýkanost. Jenomže tihle dva sabotéři, řádící na bezpočtu současných alb, se na „In Infinite Illusion“ nedostali, natož aby něco vyvedli. Náladovka „Clouds“ dokáže vedle navození klidu a harmonie i zvednout adrenalin – obsahuje totiž další porci skvělé melodiky. „Crash Test“ pokračuje v krasojízdě. Po zvolnění dochází na razantnější průvan dotažený k dokonalosti silnou melodií v refrénu a velmi povedenými změnami temp a stejně tak nálad. Nebýt zvukového ošetření, vycházela by „Right Now“ jako šťavnatá rockovka, což mi potvrzuje typicky rockovým stylem vystřižená struktura včetně refrénu a kytarových vyhrávek. „Midnight“ přeskakuje z rocku na klasický heavy metal. Mohutný zvuk a pro MEAN NESSIAH typické aranže skladbu vynášejí na úplně odlišný orbit, než kde by byla v běžném pojetí. Bomba na závěr? Nerad bych nadměrně používal extatické výrazy a hejkal tu jako hysterická panička, ovšem atmosféra rockového hitu v industriálním kyrysu „Ashes“ mě k tomu vyloženě svádí.
Když shrnu svoje stále ještě dosti čerstvé pocity z „In Infinite Illusion“, docházím k závěru, že si skladby navzájem nejsou příliš podobné, přesto drží pevně pohromadě. Nenacházím slabých kusů, jen osmero silných a pestrých skladeb. Nevím v našich končinách o dalším albu tohoto typu a ve srovnatelné kvalitě – že jsem to už někdy říkal? Ano, o předchozím albu…
Medyed
Komentáře