Recenze: MEAN MESSIAH – Divine Technology /2020/ Slovak Metal Army
Málokdo není ovlivněn děním
věcí kolem sebe, ať chceme nebo ne, okolí nás prostě, byť mnohdy podvědomě, ovlivňuje. Je to naprosto přirozená záležitost, vlastní nám všem bez rozdílu. Mám na mysli onen mocný a chladný zvuk, tu masivní zvukovou stěnu, známou již z předchůdce. Celkové pojetí zvuku mě tehdy doslova praštilo do uší – jakoby staří dobří samorosti STRAPPING YOUNG LAD procitli z hibernace. Nelze však Danovi v žádném případě předhazovat, že před sedmi lety okopčil Townsendův vzorec a postavil si na tom vlastní kapelu. MEAN MESSIAH byli prudce originální již na debutu, byť díky „kanadskému“ zvuku svou svébytnost tak trochu kamuflovali, „Divine Technology“ jde v tomhle ohledu ještě dál a působí mnohem dospěleji. Dan (Friml – ústřední postava MEAN MESSIAH) ostatně neměl potíže s originalitou už kdysi v první půli devadesátých let, stačí zapátrat po albu „Snÿ o Marii“, dnes již neprávem téměř zapomenutých SEBASTIAN (nezaměňovat se SEBASTIEN), a máte myslím definitivně jasno, zač je v Brně šalinkarta. Ale vraťme se k již zmíněnému zvuku – ten je tak to jediné, co lze nazvat výraznější inspirací z vnějšku mikrokosmu MEAN MESSIAH, dále bude řeč o svébytném rukopisu naprosto svébytné kapely, která stojí pevně na svých nohou.
Chlad, strojová odlidštěnost, na jednoho by rázem padla deka úzkosti. Pocit, že jsem permanentně sledován na každém kroku všemocnou technologií, není to, co by ve mně probouzelo zrovna pozitivní emoce. To je pouze jedna rovina příběhu, majícím rovin vícero. Stejně jako zlobři mají vrstvy, MEAN MESSIAH je mají také. Mnohovrstevnatost výrazu MEAN MESSIAH má velmi zajímavý záběr – od chytlavých melodií, odkazujících na metalovou současnost, přes ponurou zadumanost a klasické metalové výpady, po vysoce energetické erupce se silou takovou, že by mrakodrap udělal hají. To vše, a dost možná ještě více se skrývá pod ocelově chladným industriálním zvukovým sarkofágem.
Bez povšimnutí nelze přejít grafiku alba. Obal se více, než povedl – bez opatrného obšlapování okolo nekompromisně ilustruje, co jsme za kupu sraček v područí moderních komunikačních technologií. Nebo vlastně lépe a přesněji – nesvádějme své temné stránky osobního profilu na jedničky a nuly – technologie pouze odhalily, co jsme jako živočišný druh za arciksindl, a je na každém jediném, čím a do jaké míry se nechá ovládat a do jaké míry nechá svůj mozek zchátrat. Zpozorněte Vy, kdož jste neminuli předchozí album „Hell“ a zpozorněte i Vy, které MEAN MESSIAH minuli úplně. „Divine Technology“ je totiž na každý pád album, které v naší domovině nemá porovnatelného konkurenta. Takto dotažené, kompaktní a mnohovrstevnaté album, prakticky neomezené úzkými žánrovými mantinely, zároveň i industriálně ocelově chladné a strojově přesné, zde ještě nebylo – kdo víte o něčem minimálně srovnatelném, sem s tím.
Medyed
Komentáře