Recenze: MASSACRE -Resurgence /2021/ Nuclear Blast

Název jasný, ale ansámbl, který aktuálně stojí za jménem MASSACRE, došel od návratové desky „Back From Beyond“ opět zásadní proměnou. Za mikrofon se opětovně postavil Kam Lee, což je zjištění dozajista potěšující, ovšem poroučel se Rick Rozz (ti dva asi už společnou řeč nenajdou a bude to ve stylu, buď jeden nebo druhý). Otázku, zdali má tahle sestava pod tímto názvem ještě jiné opodstatnění a smysl, nežli marketingové (pod novou značkou by se proráželo mnohem hůř), ponechám na zhodnocením jiným. Historická vazba na kultovní období přece jen zůstává zachována a „Resurgence“ se bude muset obhájit především obsahem.

První věc, na kterou nehodlám ani pomyslet, je pokus o srovnání „Resurgence“ s megakultem „From Beyond“. Vznik této pro death metal naprosto výjimečné desky provázela stejně tak výjimečná konstelace, která se už nikdy opakovat nebude. Kouzlo doby je dávno pryč a na současné sestavě je smysluplně navázat minimálně na předchozí album. „Resurgence“ je po technické stránce perfektně zvládnutá old school death metalová práce. Výborný plný a ostrý zvuk, tradičně výjimečný a neopakovatelný vokál jednoho z nejlepších death metalových growlerů všeh dob, skvělá instrumentace. „Resurgence“ je old school death metal přesně jak má být a to, co si pod tímto názvem představuji. S ohledem na formu si nemohu stěžovat, jako staromilec a milovník syrového death metalu starého střihu mám v podobě „Resurgence“ přesně to, na co jsem zvyklý a v kvalitě formy, která snese poměrně přísná měřítka.

Zpracování alba je jedna báseň, zbývá další a podstatnější otázka – jak jsou na tom současná MASSACRE s vlastním obsahem skladem a jakému zdraví se těší duh tetky smrtky, kterého nutně musí s láskou opečovávat každé album tohoto ražení bez rozdílu rasy, národa a věku. Jiní lidé, logicky rozdílná vzájemná chemie a zcela očekávatelně pocitově rozdílné album – s tím jsem plně smířen od samého začátku. Nicméně se docela rychle zahřívám na provozní teplotu a „Resurgence“ začíná fungovat rychleji, než jsem čekal. „Eldritch Prophecy“, uvozená tísnivým intrem, sice není takovým tím úvodním vypalovákem, spíše si jen tak poskakuje, ovšem ten její pomalý rozjezd má skvělou atmosféru a jakmile nastoupí klasiky sekaný riff a Kamův vokál, jsem doma…jako nedělní návštěva u babičky. Jestli jsem měl obavy o duši a atmosféru, pomalu je začínám ztrácet. „Ruins Of R´lyeh“ převážně cválá ve středním tempu a dostává dost prostoru pro skoro až doom metalovou náladu, skvělé melodické sólo je už takovým bonbónkem navrch. Do třetice jsem se dočkal, „Innsmouth Strain“ cení old school tesáky naplno, vyzdobená melodickou pasáží uprostřed skladby a variabilním Kamovým vokálem, který střídá hlubší a více hulákanou polohu, začínám být ve svém živlu, a to samozřejmě ještě není konec. Pořádný rozjezd nastává s „Whisperer In Darkness“, nenásilným a o to účinnějším vzkříšením podstaty MASSACRE, skladba má skvěle ponurou atmosféru, přesně takovou, jakou očekávám od death metalu v původní podobě. „Book Of The Dead“ směle navazuje, snad ještě blíže duchu starých časů. Atmosféra zmaru a beznaděje, pach smrti je všudypřítomný, brilantně uchopená podstata žánru, nic co bych důvěrně neznal přes třicet let, ale přesto to se mnou stále dělá neskutečné psí kusy! S následující „Into the Far-Off Void“ nastává fáze „vymalováno“, veškeré mé pohybnosti jsou smeteny nejkratší cestou do podsvětí. Corpse Grinder is back!!!

Medyed

facebook.com/Massacreflorida

instagram.com/massacre_band_official

twitter.com/band_massacre