Recenze: MASSACRE - EP Mythos /2022/ Nuclear Blast
Poslední album 
„Resurgence“ ještě nestihlo zmineralizovat na základní prvky a máme tu další chod. EP, sestávající se ze čtyř skladeb jasně potvrzuje formu MASSACRE z aktuální studiovky. Čtyři zabijácké fláky řádí jako urvané ze řetězu, až kusy tkáně lítají na všechny strany. Jak jsem měl trochu obavy o formu a přesvědčivost, „Resurgence“ moje obavy rázně zadupalo do země a „Mythos“ jednoznačnou mluvou praví, že tady poteče krev!
Z EP sálá chuť a zápal do hraní, death metal staré školy nakopává jak splašený mezek. „Mythos“ čpí zatuchlinou přesně tak, jak má působit death metalové album, sic čtyři skladby nejsou zrovna moc, ale na ten brutální mazec, který rozpoutávají, vydá na plnohodnotné album. Chorobný zvuk, vycházející ze staré školy, pokrytý hnilobným sekretem a korozí v pokročilém stadiu přímo svádí dopřát si tango s tetkou smrtkou. „Mythos“ se s nemilosrdnou silou valí vpřed, precizně seštelovaná smrtící mašina si nedopřává oddechu, dokud poslední známka života neutone v proudu nicoty.
Velebím zvukový kabátek „Mythos“, a ne jen tak s plezíru. MASSACRE se umně vyhýbají příliš naleštěné produkci a s tím spojeným „bakelitovým“ syndromem. „Mythos“ ctí tradici a z moderní produkce si bere pouze tolik, co jemu samotnému slouží ku prospěchu, jinak zní přesně tak, aby maximální měrou vynikla správná vražedná atmosféra. „Mythos“ si zachovává ducha doby, kdy MASSACRE převálcovali scénu famózním debutem, je ovšem slyšet posun, kompatibilní s uplynulými léty a zkušeností muzikantů (rozbor personální veletoče nechám stranou). „Mythos“ mi přijde, stejně jako i „Resurgence“, dravější a agresivnější. Značnou měrou za to může důrazná rytmika společně s koňskou dávkou energie, kterou všechny čtyři kusy obsahují. Odmyslím-li si nostalgickou rovinu, která se objeví vždy, když se zaposlouchávám do každé old school death metalové desky bez ohledu, zdali se jedná o dobovou nahrávku nebo současné album (s chutí si užívám stejného euforického pocitu, jaký se mě zmocnil cca v šestnácti letech), „Mythos“ svým zápalem funguje navzdory tradiční receptuře a o nostalgii to pouze není. Je to především o svěžích nápadech a strhujícím a zcela uvěřitelném podání.
Vzhledem ke krátké stopáži „Mythos“ působí jako ruční granát v garsonce, i přes pravidelná zvolnění do středních a pomalejších temp si „Mythos udržuje drtivé obrátky a maximální koncentraci. Za čtvrt hodinky je konec a mě se chce tuhle vražednou jízdu absolvovat znovu - kvůli brutalitě, nádherně toxické atmosféře, jedinečnému vokálu Kama Lee a zabijáckému zvuku. Tahle čtveřice útrpných zastavení na cestě do pekel postrádá pouze jediné - slabá místa. Tohle je zhudebněná smrt, která se předvádí v plné síle s doplněnou municí a dotankovanými nádržemi. PEKLO!!!
Medyed
Komentáře