Recenze: MARTUROS - Thy Will Be Done /2022/ vlastní vydání

MARTUROS na sebe strhli zaslouženo pozornost už svým debutem „Nameless“ zpřed tří let. Mix klasického heavy metalu, současné melodiky a drsnější, k thrash metalu inklinující polohy na debutu nezněl vůbec špatně a závěrem tehdejší recenze jsem se ráčil vyjádřit, že se těším na další album. Tři roky se překulily jako nic a druhé album je tu a s ním i další porce svěží muziky. To slovo svěží jsem nepoužil jen tak po nic za nic, „Thy Will Be Done“ na mě přesně takto působí - jako spontánní kombinace svěžesti a energie.

Je jednoznačně potěšující, že MARTUROS nezalezli do bezpečí stylové uniformity a namísto toho si namíchali vlastní recepturu. Ta skvěle fungovala už na debutu, na „Thy Will Be Done“ již dochází na jistější a především přesvědčivější formu, MARTUROS na sobě evidentně zapracovali, své zajisté sehrálo i více nabytých zkušeností. Album působí po všech stránkách dospělejším dojmem, skladby se oprostily od běžných a očekávatelných dětských nemocí. S postupující dospělostí ovšem nečekejme, že se z MARTUROS postupně stává parta suchopárných a protivných akademiků. MARTUROS si k mé radosti ponechávají syrovost a přirozenou živelnost, nesnaží se je přehnaně kultivovat a raději je využívají v přírodní divoké formě.

Pokud by MARTUROS podstoupili produkční přeleštění a unifikační proceduru, nebyli by ani poloviční. „Thy Will Be Done“ však umělých přísad a přikrášlení obsahuje minimum, je maximálně osobní a upřímné. Jakmile se řádně rozjela úvodní „Idea Arachno“, paměť mi sepnula a připomnělo se mi vše, co jsem prožíval při poslechu „Nameless“, akorát tentokrát je to významně intenzivnější. Výrazová nejednoznačnost kapele poskytuje více než dost manévrovacího prostoru a příležitosti se jaksepatří vyřádit. Skladby nejedou podle jednoho mustru a každá z nich obsahuje poněkud jiný příběh, jinou atmosféru a pochopitelně i jiný poměr stylového mixu. „Idea Arachno“ ještě plně neodhaluje, co se prakticky vzápětí spustí, ale i z úvodní skladby je jasné, jakou cestu MARTUROS mezitím ušli. Syrový a šťavnatý power metal pikantně dochucený energií sršícím vokálem Maggee, mimochodem její projev dodává skladbám pořádnou porci napětí - žádná cukrová panenka, ale sympatická ranařka, kterou prostě nechcete nasrat… Výlety k metalové klasice a thrashovým se nedějí živelně a bez rozmyslu, jednotlivé styly spolu souzní jako siamská trojčata. „Art To Be Happy“ zdrsňuje, ostrý riff a změny temp, ústící v solidní „Bay Area“ nátěr, a to jsme stále na začátku. Co se děje dál, to jsem sice mohl v hrubých obrysech tušit, ale realita mě dokázala poslat na zem.  Vzdušnější „The Path“ a „Ashes And Broken Bones“ nechávají vyniknout skladatelský potenciál kapely a její cit pro atmosféru a melodii - na klasickou a powermetalovou notu to MARTUROS jde výjimečně dobře, bez pompy a hraní si na mistry zeměkoule a přilehlého vesmíru. Čerstvý vítr do plachet a jedem - „Liberation of Soul“ má takový štiplavý speed metalový ocásek ve stylu starých HELOOWEEN, od půlky alba se vůbec dějí věci nevšední. „As You Sow, So Shall You Reap“, úchvatná balada „Final Judgement“ a především strhující uragán „Waiting To The End“ prostě nelze minout bez povšimnutí.

Paráda…album, které pokud pustíte k sobě do komfortní zóny, dokáže nadělat pořádnou paseku v tom nejlepším slova smyslu.

Medyed

facebook.com/marturosofficial/

bandzone.cz/marturos

instagram.com/marturosofficial/

Spotify - Marturos