Recenze: MARBUEL – EP 2023 /2023/ Screwtape Records

Marbuel je démon, sedmý vládce pekelného vojska, jedná se o nejvyššího démona Luny a vládce gnómů v magických grimoárech připisovaných Dr. Johannu Faustovi. Nejrozsáhleji je o Marbuelovi pojednáváno v grimoáru Magia innaturalis, kde je mu věnováno celkem šest kapitol. Marbuel je zde popisován jako vládce zemských hlubin, v jeho moci je vyučovat umění a vědy a také odhalovat vše skryté v hlubinách země. Jeho vyvolávání je možné v pondělí, což je den tradičně připisovaný Luně. Zjevuje se v podobě člověka s šedou kutnou a kozlími kopýtky. Marbuelovi vládne Archanděl Gabriel.

Tolik Wikipedie, pojďmež k vlastnímu obsahu:

Česká lidová varianta pekla mi nepřipadá tak hrůzostrašná jako ve zbytku světa, co má náhled na svět podle křesťanském způsobu. Našinec ho chápe jako jistý druh vrchního soudu pro všechny hajzlíky a zmrdíky. S čertem se lze v mnoha případech domluvit nebo dokonce skámošit, v případech nouze ho lze i dokonce obalamutit, až nám dokonce i skočí na špek. Není proto divu, že se česká varianta pekla projevila i v black metalu. Sranda a black metal spolu moc nekámoší, ale tohle je výjimka. Ono to není ani tak o srandě nebo blbém humoru, nýbrž o temnotě na lidové motivy, a to je přece jenom jiná liga. Zmarchrob a Michael stvořili sice svým způsobem zvláštní, ale velice zajímavý a ojedinělý projekt.

Čtveřice skladeb, tuše už podle názvu, vychází z klasických pohádek a čerti v nich figurující by se dali považovat jako jistý druh celebrit, páč je druhdy znala většina dětí (dneska bych si na to už asi nevsadil).  Osobnostní složení pekla na náš domácí způsob vlastně kopíruje demografický profil běžné populace a setkáme se zde z prkennými metodiky, lázeňskými elegány, drsňáky i natvrdlými nemehly. Je to prostě taková podzemní česká kotlina s kopytem, rohy a ocasem (huňkou, ocas má každej vůl!).

Když si odmyslím lidovou, až ladovskou lyriku v textech a úryvky z příslušných pohádek, je MARBUEL syrový a nečesaný black metal podle starosvětských pravidel, vybavený správně temnou a děsivou atmosférou. Až teprve s texty propuká ten správný mazec na český způsob. Když pak zazní pro mě důvěrně známé hlášky, nemám připomínek a o zábavu mám postaráno. Stačí nečekat běsný black metal severského typu a být alespoň trochu hravým dítětem s otevřenou myslí. Zbytek pak zařídí MARBUEL, pekelný čert. Čtvero skladeb v převařujícím pomalejším tempu je řekněme vypravěčského typu, skombinované s údernou, zatěžkanou kytarou a lehkými orchestrálními aranžemi. K tomu příběhy, jak se Belzebub při letu pro hříšníka srazil nad kostelem s babicí na koštěti a pak vzal do pekla špatnou osobu nebo jak Trepifajksl, zapomenutý peklem na světě, opustil doktrínu zla. Nechybí ani Omnimor, jehož vyrušil inspekční čertovský floutek mimo dobu strašení. Kam se hrabe kniha mrtvých, která takto děsivé příběhy neobsahuje ani náhodou.

Posluchač nevybavený češtinou bude tohle EP vnímat s největší pravděpodobností úplně jinak než domorodec, i když úvod „Belzebuba“ mu může napovědět, že to tenkrát není tak úplně podle brožury. Místně specifický black metal se zvláštním zaměřením na venkovské prostředí za Císaře Pána má prvního a tuším i jediného zástupce. Nevěřím tomu, že by to pak mělo to kouzlo a zlomyslnou roztomilost, kdyby se snad přidal někdo další.

Medyed