Recenze: Malashnikow - Šok (2017)

No, vážení, zprvu jsem vážně netušil, co smysluplného o tomto albu budu schopen sesmolit...je to něco naprosto jiného, než to, o čem jsem tvořil své spisky poslední minimálně dva roky. Přenastavit se na naprosto odlišnou vlnu mimo mou tradiční oscilaci pomezi melodií a brutalitou mi ale nakonec netrvalo tak dlouho a máte tu prozatím poslední počin třebíčských MALASHNIKOW. Ti jsou, dalo by se říci, částečným potomkem grungeové erupce půle let devadesátých, ukotveni v pevných rockových základech, s nádechem a přesahem do všemožných stylů a někdy i odvarů, které měly mnohokrát i život podobný jepici. Ale...MALASHNIKOW se jepici stylem chvíli žít a brzy zdechnout nepodobají. Jsou živelní, patřičně syroví, instrumentálně zruční, a co především...prudce uvěřitelní. Vše toto lze podtrhnout konstatováním faktu, že jde ve své podstatě o autorské album  - hudba i texty vzešly z pera Vojtěcha Malacha – odtud najednou chápu i původ názvu kapely :). 

Valí se to jak parta silničářů při asfaltování nového povrchu silnice čtvrté kategorie, je hic, půlka července, provoz stažen do jednoho pruhu, nervní víkendoví řidiči spěchají na hřbitov vyplít macešky na hrobech, navštívit protivné příbuzné, popřípadě potomky, o kterých stále mají klamnou iluzi, že se na ně neděli co neděli těší. O radostné současnosti, kterážto v reálu stejně neexistuje, je přesně tohle album. Není dokonalé, není prudce originální, netváří se jako bomba sezóny, nehraje si na nejlepší desku poslední dekády. Je takové obyčejné, zprvu neuchvátí prvoplánovou hitovostí, nebude trhat hitparádové rekordy a z pohledu oficiálních statistik zcela nepochybně zůstane nepovšimnuto. Ta decentní těžkopádnost mně osobně zaujala a pak zaťala drápek...jako diblík šotek s pučícími růžky pekelníka ve výcviku hlodala a hlodala... „ŠOK“ je překvapivě pestré album. Není na něm dvou příliš podobných skladeb, pomalu se dostávám do situace, když jsem se prokousával před lety pomyslnými drážkami „Superuknown“ dnes už bohužel nenávratně nesmrtelných SOUNDGARDEN. Zprvu jsem nevěděl, čeho se chytit, zdálo se to bez řádu, jen tak odbouchané a lajdácky poskládané s pár záblesky něčeho, od čeho se bylo odrazit a pokračovat dál. Už to vypadalo na mou první ortodoxně kritickou recenzi, ačkoliv já tvrdošíjně chválím a vyzdvihuji jakýkoliv pozitivní dojem při vědomí, co všechno předchází tomu, než vznikne smysluplné rockové album. Není to, jak říká můj tatínek, „hup na krávu a už je tele“. A tohle, byť asi neznaje tuhle mnou často používanou hlášku, vědí i MALASHNIKOW. „Šok“ je syrové, náladové, emotivní, pro mnohé možná lehce pochmurné album. Syrovost nacpaná emocemi, která ví, co dělá, syrovost, která není samoúčelná. Jednou je intimní a uzavřená, podruhé otevřenější a možná i jednodušší a sdílnější. Pořád to ale drží pohromadě a propad pod hladinu do smrdutých bažin podprůměru se nekoná, tenhle „ŠOK“ jsem dostal, aniž bych nějak zvlášť protestoval a nasměroval mně směrem k mým oblíbeným syrovým mňamkám, a v rozumném čase opět zavzpomínat na můj oblíbený hlas a velkého zpěváka jménem Chris Cornell...zkuste se sem tam zaposlouchat...jestli je to zvukem, nebo kýho šlaka...je to tam slyšet...bez trpké pachuti na patře, že by se MALASHNIKOW vezli … 

Tento „ŠOK“ si dávám s gustem líbit...zkuste taky, a dejte tomu trochu času, a dejte si welfare u skladby s pořadovým číslem deset a hned u té další ...přestanete mít pochybnosti.

Zde Medyed polní

malashnikow.cz
facebook.com/Malashnikow/
bandzone.cz/malashnikow