Recenze: MAKAR ČUDRA – 1987 – 2014 / Späť při živote / Mars Group
Dnešní doba, mám již delší dobu ten pocit, je ve znamení návratů. Není to jen trend posledních dvou, tří let, tento vývoj sahá hlouběji, setření někdejší ostré hranice a hluboké brázdy mezi moderním dneškem a těžkým retrem je věc parádní a nikoho nepřekvapuje a divné nikomu není, když se mladé kapely pouštějí do relativní starých stylů. Dneska jsi in a zítra budeš tak i tak zaprděné retro, tak proč řešit léta na hřbetě. Staří psi to v řadě případů dokáží natřít mladým štěňatům o několik výkonnostních kategorií. A na druhou stranu, starý pes v partě s mladými dostává větší chuť do života – já to vidím jako všestranně prospěšnou situaci. Jediné, co je podstatné, aby ta která kapela měla co říci, pak je úplně egál, zda to jsou rockoví dinosauři nebo mladí kousci, co jim hormony tečou z uší.
1987 – 2014 /2020/
MAKAR ČUDRA, co to je??? Tuto otázku jsem často slýchával, když jsem b
yl vyzván, abych se vydal na zpáteční cestu časem do svého období splašených hormonů a kdy jsem zjistil, že ženský jsou skvělá věc, a vzpomenul svých šlágrů z mládí. MAKAR ČUDRA mnoha lidem v našim končinách nic neříká, kromě nás, kteří si je užili takříkajíc v přímém přenosu. Navzdory nepřízni osudu se jedná o velmi zásadní a významnou kapelu, bez které by historie české i slovenské rockové scény rozhodně nebyla úplná. „Strigy Na Sabath“ jsou skladbou, kterou když jsem po letech nalezl na YouTube spolu s prvním albem METALINDY, věrně jsem si zopakoval tehdejší adrenalin. MAKAR ČUDRA měli akorát tu smůlu, že v ten čas společně s dalšími jmenovanými nevydali plnohodnotné debutové album. Oni vlastně album nevydali vůbec…jejich debutem budiž až tato kompilačka, věrně ilustrující vývoj kapely během dvaceti sedmi let, vliv personálních změn, odraz doby vzniku skladeb a dalších štrapácí, které mezitím udály. MAKAR ČUDRA prošli rozhodně ne nezajímavým vývojem. Od mnou adorovaného klasického heavy metalu si čichli málem až k AOR – tenkrát kolem 1994 by to ode mě ale nekompromisně schytali za zaprodání se vyměklé zábavovce, kterou bych pobral nějakým tím promile v žíle. Dnes s podstatně více křížky na hřbetě slyším dříve neslyšené a ignorované, je nutno uznat instrumentální úroveň a celkovou nápaditost, i když ten počáteční metal je pryč. Místo něj vyplnil prostor sice dobově nazvučený (jestli je to dobře nebo špatně nechám jiným), ale solidní rock, který nepostrádá výborné momenty. Koncem devadesátek se MAKAR ČUDRA zvukem a energií znovu blíží mému nastavení chuťových buněk, šmakuje mi to nepoměrně více. Ta přímočařejší živelnost se jakoby zčásti vracela o deset let zpět a stejně tak reflektuje stav věcí na konci milénia. Ve výsledku pak výběrovka obsahuje velmi pestrý a různorodý materiál, jehož jasným jednotícím prvkem je autorský rukopis „majstra Makar Čudra“ Ivana Kutného.
Desítku skladeb otevírá „Strašiak v Hlave“, rok 1988, tedy období, kdy jsem na celé čáře propadl metalu, rok, kdy metal v našem soustátí nabral na síle a vážně jej museli brát i straničtí papaláši, ať si prskali jak chtěli. MAKAR ČUDRA byli už na počátku instrumentálně vyspělou kapelou s osobitým stylem, mající na to směle se měřit minimálně s tuzemskou špičkou. Skladba má vynikající melodickou linii a s přihlédnutím na dobu i povedenou textovou složku, která snesou i dnešní měřítka.
1989 - „Strigy“ jsou nesestřelitelný megahit, s kapelou pevně spojený jako siamské dvojče. Tahle pecka zajistila kapele nesmrtelnost a nesporný kultovní status, což je na druhou stranu trochu unfér k dalším skladbách, ale tak to prostě nějak chodí. 1990 - „Pan Pasteur“ je dalším dokladem, jak skvěle měli MAKAR ČUDRA našlápnuto stát se slovenskou metalovou výkladní skříní, ten potenciál byl značný, že to nakonec dopadlo jinak, je jiný příběh. Neznám žádnou další kapelu, která by krom německých STORMWITCH hrála klasický metal s takovou elegantní lehkostí. Absolutní hitovka bez pejorativního smyslu tohoto slova „Nám Stačí Tak Málo“ naprosto odzbrojuje skvělou melodií a neméně skvělou náladou skladby, zde se naplno ukazuje potenciál kapely, je to radost poslouchat a třicet let nehraje pražádnou roli.
1993 – s touto dvojicí skladeb, konkrétně „ Tento Deň“ a instrumentálkou „Makar Čudra“, jsem se trochu pral. MAKAR ČUDRA jsou najednou odlehčení, dalo by se říci popoví. S tou popovitostí to ale není ta jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Na vině není patrně tolik snaha o zalíbit se co nejširšímu publiku, nýbrž celkové zvukové pojetí. Instrumentálně tomu není v podstatě co vytknout, kapela zní seriózně a do pop-rockového kýče je naštěstí daleko. V závěru jsem tuhle poněkud netypickou dvojici strávil, líbí se mi styl, s jakým je to celé zmáknuté, s nádechem do seriózního rocku, to bzukání popových synťáků jsem radši neslyšel…
1998-2013 – živelnost a syrovost narostla. „Tieně v Garážach“ sice obsahují klávesy v podobě, která mi hrubě nesedí, ještě že se více krčí v koutě a plní doplňkovou roli a nedominují. „Tieně“ příjemně dusají, kytara má krásně kousavý zvuk, skladba se jednoznačně povedla a svádí končetiny k poskakování. „Vrtká“ ve dvou odlišných verzích v podání dvou zpěváků potvrzuje nevtíravou hitovost a instrumentální hravost, tohle mě každopádně velmi baví, ožívá duch starých skladeb a adrenalin dosahuje zajímavých čísel. „Žobrák“ je argument natolik silný, že MAKAR ČUDRA mají stále co říci, kapela předvádí velmi dobrou skladatelskou formu, skladba má strhující energii, dramatickou strukturu a stejně i atmosféru, tohle je přesně to, co mě na MAKAR ČUDRA zaujalo koncem osmdesátých let a zde se cesty znovu spojují.
EP Späť Při Životě /2020/
MAKAR ČUDRA se nadechli do nové etapy. Ač se to pře pár lety zdálo jako utop
ie, novinkové EP je na světe a stojí to vážně za to. EP přímo a jasně navazuje na to nejlepší a přidává dosti navíc. Tři skladby na EP obsažené nejsou názvu nic dlužné, kapela je opravdu při životě, do něhož má velkou chuť. Skladby mají tu potřebnou šťávu a vnitřní oheň, na návrat k metalové klasice konce osmdesátých let rovnou zapomeňte. MAKAR ČUDRA model 2020 jsou kapelou, které jsou jasně stanovené mantinely příliš těsné a jejich projev je mnohem pestřejší, zahrnující volnou formu hard rocku, pevné a zřetelné základy klasického rocku, přičemž se k metalové klasice zády neobracejí. Tohle je prostě profesorština a rockový slovník naučný, který v archivu nezapadal prachem a už vůbec není nakousaný od myší. Zní to krásně svěže, nenuceně a přirozeně, jako by kapela jela na plný plyn celých více, než třicet let. Z EP je cítit radost z muziky, čerstvé nápady a současný zvuk – příliš neučesaný a neskutečně šťavnatý, tomu jen dává korunu. Každá ze tří skladeb si jede po své lajně, žije si svým příběhem, pojí je již zmíněný výrazný autorský patent, který dostává nový a velmi reprezentativní rozměr. EP tak stojí jistě rozkročené mezi rockem a metalem, oba styly míchá dohromady s odzbrojujícím umem. Jsou to sice jen tři skladby, nerad bych teď přebíhal běh věcí budoucích, ale leccos lze tušit. Současná podoba a především forma MAKAR ČUDRA si žádá plnokrevné album, podle tohoto vzorku má kapela podruhé skvěle našlápnuto. Tím je úvodní otázka, zda mají návraty svůj smysl, myslím zcela jednoznačně zodpovězena.
Medyed
facebook.com/makarcudraheavymetal/
Komentáře