Recenze: MACHINE HEAD - Øf Kingdøm And Crøwn /2022/ Nuclear Blast
Že by mocný 
nádech a povstání z popela? MACHINE HEAD u mě de facto skončili s „The More Things Change…“, nu-metalové choutky jsem jim nezblajzl, ač se jednalo o kvalitní alba, formu jsem jaksi nemohl strávit, ač jsem se snažil. MACHINE HEAD mě poté opět nezměrně potěšili skvělým „Through The Ashes Of Empires“ a famózním „The Blackening“. Pak mám okno, následující desky mě minuly, nemám vůbec šajn, jak na tom byly. Po tom, co se mnou vyvedlo tohle album, duševně zdráv a střízliv slibuji, že se to všechno doučím, i s „The Burning Red“ a „Supercharger“ jakože čestný metalový…i v případě, že by mě z toho Robb osobně zkoušel (twl to by byla prdel…jakože legrace - pro účely google překladu pro českého jazyka bytosti neznalé)
Dodnes si živě pamatuji, co za poprask vyvolalo „Burn My Eyes“ v mém širším okolí, protože v naší malé malebné vsi byli MACHINE HEAD každému u zadní části. Spolužáci na vejšce už byli ovšem v obraze a MACHINE HEAD jsme pasovali vedle PANTERY za další vůdčí kapelu, které obě spolu s FEAR FACTORY nenechají metal utopit v grunge vlně. Při vší úctě ke kvalitě diskografie MACHINE HEAD, ale právě tahle deska mi perfektně pasuje k hvězdnému triu „Burn My Eyes“, „The More Things Change…“ a „The Blackening“ jako čtvrtá do party. Nevylučuji rozšíření elitního klubu o další členy, jakmile dostojím slibu, který jsem vyřkl a bič si na sebe upletl.
Jak jsem si dal od MACHINE HEAD delší pauzu nebo „kýho vejra“ čím je to dále způsobeno, „Of Kingdom And Crown“ na mě působí dojmem návratu invalidy z lázní - v tváři jiskrný výraz, jistá chůze, loupání v zádech zmizelo, kolena nevržou, úspěch u žen zajištěn. Ale nebylo to, tedy tento můj dojem, získáno po prvním povrchním sjetí novinky - první dojem byl jaksi takový polovičatý. Spojení výrazné melodiky a jednodušších poloh spolu s elementy, které již důvěrně znám, mi zpočátku působilo lehké potíže desku pobrat. Album se mi trochu tříštilo na dílčí epizody a chvíli trvalo, než si „Of Kingdom And Crown“ tak říkajíc sedlo na prdel a já jej „přechroustal“. Poté už to bylo jen o přívalu endorfinů a příjmu čisté energie a radosti z hudby. Mějte mě klidně za čirého idealistu a polovičního blba a nastavte zrcadlo, jakákoliv kritika je vítána a ne každý asi bude z „Of Kingdom And Crown“ v takovém laufu a jistě na albu najde nějaké ty blechy. Nechci vypichovat nejvýraznější skladby, byť bych to asi nepochybně zvládl. „Of Kingdom And Crown“ se mi především líbí jako stylově pestrý a přitom soudržný celek. Co mě však dostalo absolutní měrou, je objem důvěrně známých zámořských melodií, které mi mnohdy dosti vadí a tahají za uši. Zde mi však nevadí, ale hladí a působí jako multivitamínový drink. Málo platné, když dva dělají totéž, není to totéž. MACHINE HEAD se na každý pád neuzavřeli do sebe a nenásilně vstřebali aktuální vlivy ku svému prospěchu. A dostáváme se ke kořenu věci a objasnění důvodu, proč jsem z „Of Kingdom And Crown“ tak odvařený - tohle je v podstatě klasická deska MACHINE HEAD, jak je známe, ovšem v ryze současné a svěží formě s jasným ukotvením ve vlastní minulosti.
Nechtějte po mě, bych nacházel přešlapy a slabší místa. Ona tam nepochybně nějaká budou, ale já osobně si zcela záměrně nechci kazit ten nápor energie a příjemného adrenalinu, který mi „Of Kingdom And Crown“ vyplavuje do krevního řečiště, fakt nechci…
Medyed
Komentáře