Recenze: LYNCH MOB – Babylon /2023/ Frontiers Music
Všechno je 
jednou poprvé a stejně to platí v tomto případě. DOKKEN a stejně tak LYNCH MOB jsem nikdy zvlášť neposlouchal a ani to není zapříčiněno faktem, že by mě obě kapely, mající společný kardinální bod v osobě kytaristy George Lynche, nějak lezly na nervy nebo snad nějak iritovaly. Tak nějak na ně v mém případě nezaslouženě nezbylo místo. Prvním stěhovavým ptáčkem, kterým si hodlám doplnit rozhled, budiž právě tahle deska. Další samozřejmě bude následovat, album DOKKEN totiž vyšlo prakticky souběžně, takže příležitost se nabízí naprosto ideální.
Nehodlám se zabývat pohledem nazpět, nejsem opravdu tak erudovaným posluchačem, abych se do toho mohl pustit, a tudíž zůstane pouze u alba „Babylon“. Ono to vlastně bude i stačit, protože „Babylon“ bez obtíží obstojí samo za sebe. V zásadě se jedná o obyčejnou hard rockovou desku, která se posluchači nepodbízí lacinými fígly nebo líbivou fasádou. Slovo „obyčejné“ bych ale na druhou stranu nechápal jako něco neduživého a chudého na nápady a energii, „Babylon“ je naopak velmi energické album s důrazem na skladbu jako takovou. Další rovina, která mi padla velmi do noty, je styl produkce. Je laděná poměrně syrově a civilně, skladbám přidává na potřebném tlaku a tahu kupředu. S čím jsem se delší dobu srovnával, je postavení skladeb „do latě“ – skladby se mi příliš slévaly do sebe a nic výrazněji z celku vyčnívalo ani nepoutalo extra pozornost. Na první dobrou to u mě prostě nefungovalo, ale jsem už za tu dlouhatánskou dobu poučen, že ne vždy vše není, jak zprvu vypadá. Zdánlivá jednolitost se velmi rychle rozplývá jako dnešní saharský prach všude vůkol a deska, pro mě nečekaně, neskutečně rozkvete.
Silový a šťavnatý start „Erase“, ač bych si na úvod zvládl představit razantnější song, funguje bezvadně – strhující valivý rytmus, skvělé sólo a kopec energie hned na začátek. Zajetý zvyk, kdy se nejsilnější věci zásadně umisťují na první tři pozice alba, zde neplatí, byť první trojice skladeb si trumfy v rukávu nenechává. Přímočará hitovka „Time After Time“ a šťavnatá „Caught Up“ by tuhle praxi potvrzovaly, jízda ovšem pokračuje dál bez sražených patníků a promáčklých plechů. „I´m Ready“ solidně burácí za zvonění tak trochu „Van Halenovské“ kytary, aby ji převálcoval buldozer „How You Fall“. Procítěná balada „Millions Miles Away“ poskytne trochu času na vydechnutí a zasnění se, aby se LYNCH MOB pustili do hravější a instrumentálně komplikovanější roviny. „Let It Go“ je prostoupena starým dobrým hard rockem a nesmírně jí to sekne, stejně jako „Fire Master“, která přechází do hutnějšího výrazu a příjemně graduje v silném refrénu. Druhá půle alba není ani tak o hitech, ale více o muzice a já jako prevít mizerná nehitová si vychutnávám právě tuhle část. Pořádná hard rocková gymnastika však nastává až s „The Synner“ - valí se jako parní válec s kotlem natlakovaným na maximum s manometrem na mezní hodnotě, kdy každou vteřinou může zaznít pořádná řacha, která bude mít na svědomí všechna okna v bezprostředním okolí. Jenže tlak zůstává plně pod kontrolou a skladba se hypnoticky valí po celou stopáž. Závěrečná titulní „Babylon“ má až majestátní dramatický rozměr, který v rámci syrověji uchopené produkce má nesmírné kouzlo.
Ze zřejmých důvodů nemůžu hodnotit, jak si „Babylon“ stojí v porovnání se zbytkem diskografie. Vnímám ho jako samostatný příběh bez další návaznosti a nemám z něj vůbec špatný pocit – mírně řečeno. Řečeno na „plná ústa“, „Babylon“ mě neskutečně baví a co víc, s přibývajícími poslechy zvládá stále růst.
Medyed
Komentáře