Recenze: LIPSHOK – Shadows Of A Dark Heart /2020/ Sliptrick Records
Není gotika jako gotika. Amíci LIPSHOK jsou takto označováni, nicméně jejich 
metal je gotický pouze zčásti. Styl LIPSHOK je mnohem variabilnější a barevnější, soustřeďuje mnohem více vlivů, což se výrazně projevuje na jejich aktuálním albu, přesněji čtvrté položce jejich diskografie, počínaje rokem 2010. Kalifornie vyvrhla do metalového světa mnohé metalové kapely, jeden by si sázel na další hair metalovou mutaci, ovšem chyba. LIPSHOK sází na emotivnější a křehčí notu, pokud jde o jejich styl, znějí velmi neamericky…no viděj, a pak že to nejde opačným směrem, i americká kapela může znít evropsky, když to funguje obráceně.
„Shadows Of A Dark Heart“ se tváří jako obyčejné melodické metalové album, ovšem první vyhrání z kapsy vyhání, jak říkají staří karbaníci. Stačí dát albu trochu péče a trumfy se derou na povrch, není třeba oslňovat nákladnou produkcí, není nutné zvýrazňovat efektní momenty a vytvářet blyštivé pozlátko. LIPSHOK se prostě nepředvádí jako nějaký pokřehlý exhibík v parku, čekajíce na dámy jdoucí z pracovního procesu, vlečíce tašku s nákupem v předtuše praní prádla a vaření teplé večeře. LIPSHOK mají široké spektrum výchozí inspirace, mající kořeny ve starém dobrém hard rocku, nebojím se zmínit i takovou divnou kategorii jako AOR (spousta kapel takto označovaných je totiž naprosto famózní), klasický heavy metal, špetka již zmíněné gotické atmosféry, art i progresivní rock a nelze opomenout současný melodický power metal. LIPSHOK si možná ukousli ode všeho kousek, nicméně propojení všech vlivů zní v jejich podání velmi povznášejícím způsobem a nebojím se tvrdit, že místy doslova hladí po duši, jindy zas dokáže vzbudit solidní hladinu adrenalinu. Vtip je v tom, že ten adrenalin kapela umí udržet i v lečích oduševnělých pasážích, je vstřícná i posluchačům, kteří by se jinak metalu instinktivně vyhnuli a možná i utrousili pár pejorativních výrazů. Přitom LIPSHOK nejsou žádná přeslazená popem nasáklá marmeláda, sladká pachuť na patře pro mě byla téměř vždy neklamným indikátorem, že zde nemám co dělat. Zde se naopak cítím jako na domácím území, obklopen důvěrně známým prostředím poctivého rockového řemesla, které výrazně přesahuje do metalového teritoria, to je však příliš těsné, a tak přirozeně a nenuceně sahá pro ingredience do zlatého rockového fondu. Tato volná forma LIPSHOK velice sluší, zdá se (ačkoliv je to přesně obráceně), že to jde málem samovolně, emocí plné melodie, vygradované do nosných refrénů, dotažené podmanivou atmosférou. Právě tento moment, kdy to všechno do uší leze zdánlivě samo, je jeden z nejnáročnějších mordusů, který stojí před muzikantem. V případě LIPSHOK jen tiše poslouchám a nechám se opečovávat citem pro skladbu a její náladu.
Chybělo málo a na toto album nezbyl čas, maximálně by na něj došlo se zpožděním. Ale zaúřadovala náhoda a pustil jsem si jej v autě a co posléze nastalo, je napsáno výše. Zdánlivě obyčejné a všední album, ovšem obsah je natolik instrumentálně a emočně vynikající, že dostalo velmi rychle prioritu. Na „Shadows Of A Dark Heart“ těžko hledat výraznou slabinu, konečným argumentem budiž jeho skromná neokázalost, přitom by se mohlo vystavovat sebevědomě na odiv a na mnohé nafrněné laciné machry vyplazovat jazyk. Jsem nadšen a okouzlen…zvláštní verdikt z pohledu někoho, kdo pěl před pár dny extatické ódy na ASPHYX. Ale na to Bílý Tesák háže bobek, LIPSHOK udělali majtrštyk, o tom žádná. Jen mi vrtá hlavou, zdali mají MAGNUM po válečné poradě, protože jim někdo těžce funí na záda a vážně si říká o členství v jejich profesorském klubu. A to beze srandy!!!
Medyed
Komentáře