Recenze: LIBERATE – Roma Aeterna /2021/ Avik
Řím – věčné město, věčné téma . 
Po čarodějnicích se jím inspirovali i LIBERATE, minulé album jako mé vůbec první mé setkání s kapelou dopadlo více, než dobře a neskromně jsem očekával velké věci v intencích minimálně srovnatelných s „MallevS MaleficarvM“. Že je vše při starém a prověřeném a že nedošlo k žádným drastickým změnám, je v případě LIBERATE jednoznačně pozitivní zjištění. „Roma Aeterna“ je opět latinsky (zde se to vyloženě hodí a navíc to příjemně leze do ouška) nazpívaná koncepční nahrávka, ani ne snad ucelený příběh, spíše se jedná o nahlédnutí do několika období historie Říma.
Tak to bychom měli, o čem že to celé je. Koho z Vás (vlastně z nás, já byl z minulého alba téměř unešen, byť jsem se užitím výrazů držel při zemi) LIBERATE chytli za srdeční pumpu, nebudete v žádném případě zklamáni ani nyní. „Roma Aeterna“ představuje LIBERATE ve vskutku skvělé formě, osm skladeb plus intro (na chlup stejně jako minule) s naprostou jistotou potvrzuje vydobyté pozice. Mám neodbytný pocit výrazného skoku kupředu v technické rovině, úroveň instrumentace se nehorázně zvedla, spolu se svěží melodikou se jedná o velmi působivé album. Třicet dva minut hracího času se může zdát poměrně málo, nicméně zastávám pevný názor, že pokud je za tento čas řečeno vše, co mělo být řečeno, nemá žádného smyslu zbytečně nastavovat stopáž jen proto, aby album atakovalo z plezíru hodinovou hranici a vypadalo to efektně. Tahle půlhodinka plus nějaké ty drobné, to je koncentrát nápaditosti bez jalových míst a vatovité výplně jednoduše neexistují.
LIBERATE s lehkostí a přirozeností servírují posluchači nefalšované melodické laskominy, propracované s citem mistra. Nejedná se přitom o žádnou akademickou a suchopárnou dokonalost, „Roma Aeterna“ si přes svou noblesu stále zachovává potřebnou dravost a energii, oděnou do osobité atmosféry. Skladby stojí na silném základním motivu, vygradovaném nenásilnou melodikou a brilantními sbory. Dalo by se bez obav hovořit skoro až o hitovém albu, řádná chytlavost a hitový potenciál totiž rozhodně nechybí kompletně všem skladbám a nezůstává u jednoho vzorce, každý z osmi „římských historických výletů“ disponuje poněkud odlišnou náladou, kdy předem nelze v plné míře dopředu odhadnout, co se semele během dalších pár minutách. Důvěrně známé a místy už značně profláklé power metalové prostředky v rukou LIBERATE získávají parádní švih a přitažlivost, velmi citlivě jsou zvolené technické prvky, a to v množství, ve kterém na sebe příliš nestrhávají pozornost a zároveň skladbám neskutečně pomáhají v dramatické rovině. Občasný chuťový ocásek patentu Turilli / Staropoli (viďte, že nemusím připomínat jejich metalové alter-ego) rozhodně není na škodu, působí spíše velmi lehce jako chutné koření.
S „Roma Aeterna“ LIBERATE vyrostli ve skvělou kapelu, která si směle a bez váhání může potykat s globální špičkou. O co LIBERATE schází na všeobecném věhlasu, to bohatě dohání nepochybnou kvalitou. Kde již mnozí mlátí prázdnou slámu, mají LIBERATE stodolu po střechu plnou bohatou sklizní. Abych se snad ještě učil na stará kolena latinsky, laudo, laudare…jenomže co já s ní…ve šroubárně.
Medyed
foto: FB profil LIBERATE
Komentáře