Recenze: LIBERATE – MallevS MaleficarvM (2019) /Avik
LIBERATE se pustili do projektu zpracováv
ájícího čarodějnickou hysterii na našem území v sedmnáctém století, a v kostce můžeme toto album vztáhnout na historii praktické aplikace tohoto „Meinkampfu“ pozdního středověku“. O to ambicióznější je záměr zpracovat toto téma v latině. Velké sousto, které se snadno zadrhne v tvůrcově krku, a nakonec mnohdy ambice jsou to, co nakonec jediné velké zůstane. Nechci na úvod nějak strašit, toto nebude exorcismus na vyhnání nepovedeného pokusu o cosi velkého co nejdále od uší posluchačových. „Mallevs Maleficarvm“, to je k mému značnému pozitivnímu překvapení funkční, emotivní a silný celek osmi kousků plus intro, tvořící zdařilou koncepční kolekci, o tom ale později a podrobněji.
Koncepční alba jsou vždy a bez výjimek výzvou a značným rizikem zároveň. Naprosto jistě se ukáže invence a skladatelské schopnosti těch, kteří se této výzvy chopili. Zmlsán KINGEM DIAMONDEM, SAVATAGE a dalšími, pln očekávání citlivě vkládám kotouček do přehrávače a čekám, cože se na mně vyvalí, protože má předchozí setkání s kapelou prostě neexistovala. Tak jsem se jal zjistiti, jak se to s LIBERATE má v reálu. LIBERATE fungují již deset let, přičemž v aktuální sestavě drží od roku 2015, tudíž o sehranosti a společném tvůrčím konceptu bychom neměli mít příliš pochybností. Melodický metal s výrazným klávesovým pozadím – v případě LIBERATE bych spíše klimpr bral jako rovnocenný, nikoliv jako podpůrný instrument – mi v mém melodickém údobí působí slastné okamžiky, takže tož do tého, nebojme se ničeho a pojďme se podívat „Kladivu“ na zoubek.
Po recitativním intru (nechtějte po mně překlad z latiny, tak na výši mé jazykové schopnosti nejsou) se rozjede melodický hodokvas „Hostia“. Dvoukopákový klopot pohání skladbu kupředu, sympatický nepřepjatý vokál skvěle padne do skladby, kde pasuje zatlačit na pilu, tam plynule přejde do výšek, a ten refrén … až mrazí. Skvělý začátek, a nabízí se očekávání, jak se podaří nastavenou výkonnostní laťku udržet. Přichází „Inqiusitor“, klasický metalový motiv posazený na osmdesátkové šablonce šilhající do „Říše“ po dýních, případně po „Gama záření“. Emoce a energie přemáhají expanzní ventil a co na to údržbáři??? Chrápou…a havárie je suprovým vyústěním pro naše slechy. „Corde Contrito“ …a co to??? Jako bych slyšel RIMORTIS…ale ten zlomek času je pryč a opět poslouchám LIBERATE a krásnou melodickou linku, kroutící se jak slepýš, jemuž kdosi šlápl na osásek. Vokál šplhá do výšek a zase klesá so nižších poloh jako když máslo krájí, emocí plný pytel a refrén opět jako dle příručky páně Batisty o pohlavní zdravovědě. „Non Lacrima“ má mírně muzikálový nádech, což umocňuje klavírní motiv, opět se může hrdě pochlubit silnou melodií a neméně silným refrénem. „Pastor Animarum“ náleží do lehčího šuplíku, vokál dostává více prostoru pro svá výšková cvičení, účelně využitá pouze tam, kde beze zbytku sedí. „Veritas Victa Est“ je oproti předchůdci dramatičtější a opět více tlačí na pilový kotouč, vokál v sobě probouzí vyšší ječící polohy, ve sborovém refrénu jsou trumfy vyloženy a není co řešit, mrazení se dostavuje bez potíží a na první dobrou, vše podtrženo výživným klávesovým sólem. „Magus Magnus“ je na poměry alba docela nátěr a dochází na pravidelná dvoukopáková zrychlení tempa. Zdrsnělé kytary a vypjatější vokální party skladbu poměrně výrazně odlišují od zbytku, což zase neznamená, že skladba čouhá a tříští album na kousky. Baladická „Spes Aeterna“ plyne pozvolna a příjemně, postavená na ústřední melodii, nenuceně a přirozeně graduje směrem k závěru. K závěru svému i k závěru celého příběhu, příběhu, od kterého zpracování jsem vlivem své neznalosti kapely nečekal příliš. A to nečekané příliš bylo překonáno několikanásobně. „Mallevs Maleficarvm“ je silným, instrumentálně skvěle zvládnutýml koncepčním albem, kompaktním celkem bez výrazných zakolísání a vatovitých výplní.
Veni, vidi, vici !!!
Medyed
Komentáře