Recenze: LEIER – V pasti EP/2023/ vlastní vydání

Zajímavý stylový mix, HC a rocková klasika na jeden zátah. Mohlo by se na první poslech zdát, že kapela samýma roupama neví co by a vytvořila takový dort, o který se kdysi pokoušeli pejsek s kočičkou. Nechci zde působit jako pan chytrý a vrchní odborník na to, jak se má co hrát a jaký to má mít zvuk, ale první pocity byly takové rozpačité. Nedařilo se mi v muzice vyznat, skladby mě tahaly jednou na rockovou, podruhé na HC stranu, až mě málem natrhly v půlce. Dělal jsem mrtvého brouka pytlíka a čekal, jestli se přece jen něco nestane, co by pětici skladeb posadilo na pevné koleje, zvědavého invalidy Karáska pokud možno netřeba.

Málem se to nestalo…rockový základ a HC energie se málem pohryzaly do krve, ale pak si to naštěstí rozmyslely a upřely zrak společným směrem. Stává se mi pravidelně, že první poslechy nejsou úplně to pravé a až teprve postupem času najdu cestičku k nahrávkám, které mě zpočátku nechávají ledově klidným a v hlavě mi kmitá hejno otazníků, proč to které album vůbec poslouchám, když odložit ho stranou a věnovat energii a čas něčemu mému uchu bližšímu by bylo rozhodně jednodušší a hlavně pohodlnější. Akorát by to byla po čase děsná nuda, neřkuli sebeopruz. To už si můžu rovnou naladit TV Šlágr a vyšlo by to nastejno.

LEIER nejsou jednoznačně stylová kapela a už vůbec ne hitová. Podobně je na tom i atmosféra debutového EP. „V pasti“ je název vcelku příznačný, skladby mají potemnělou, do šedých tónů laděnou náladu, díky které ze začátku dost splývají jedna s druhou. Při pozornějším poslechu se ale rychle objevují zajímavé momenty, solidní rockové vyhrávky a osobitý cit pro melodii. Zpočátku tak trochu těžkopádná symbióza rocku a hardcoru začíná pozvolna jiskřit. Vedle neveselých nálad se do popředí dere vydatná porce energie, která to nakonec vítězně vybojuje.

Jak už jsem jinými slovy poznamenal, „V pasti“ mi připadalo jako nejistá stylová směs, rozdělená do pěti částí. Jenomže tak tomu není, i když to tak ze začátku vypadá. Klasická rocková stopa skvěle funguje jako peprné koření, jehož chuťový „ocásek“ se uvolňuje pozvolna. Houpavý rytmus ve „Vesmíru“ předává vůdčí roli šlapavému střednímu tempu, skladba balancuje na pomezí rocku a HC jako mistr Arnoštek z Rozmarného léta, jen s tím rozdílem, že ho starostlivý penzista z provazu nesklepe dolů. Rockovější „Utíkej“ brnká ne emotivnější strunu. Pořád si říkám, kde jsem podobný přístup slyšel a po delším šrotování mi CML vyplivl jedno jméno – KURTIZÁNY Z 25. AVENUE, konkrétně období prvních tří alb. LEIER se jim stylově nesvázaným přístupem blíží a zároveň si razí vlastní cestičku. Šlapavá a přímočará „Pasti“ nechává vyniknout pevný rockový základ, upřímně řečeno už jsem se začal pomalu obávat, že „V pasti“ pojede v groovy lajně od začátku do konce. „Chaos“ si z obou poloh bere polovinu, drsnější výraz LEIER jednoznačně svědčí. Nabroušená „Mecenáš“ spolehlivě udržuje posluchače v napětí, objem energie by vydal za celé EP a právě v poslední skladbě si všechny stylové ingredience navzájem sedly snad vůbec nejlépe.

Studiová prvotina LEIER rozhodně nedopadla špatně, vlastně mě mile překvapila. „V pasti“ zní velmi nadějně, čímž chci říci jediné – rezervy zde jsou a určitě lze kam se posouvat. Úvodní výkop dopadl velmi dobře.

Medyed

facebook.com/LEIER.METAL.BAND