Recenze: LEHKÁ HONA - Peruánskej Balzám /2020/ vlastní vydání
TAHLE NOHA Z PLYNU NEUBRALA aneb „TVAROŽENSKEJ BALZÁM“
Nedávno jsem na jiném místě tohoto webu psal, že založit 
nový hudební styl se podaří logicky málokomu, například kytarovému géniovi Chucku Schuldinerovi (R.I.P.). Jím založený death metal však dneska hraje celý svět. Zatímco styl zvaný „lehká noha“, který založila skupina Lehká noha, dokáže dodnes zahrát jenom – Lehká noha.
Ve článku avízujícím toto CD jsem napsal: „Neuvěřitelné se stalo skutkem a je tady jihomoravská hudební událost přelomu roku 2020/2021 – kapela LEHKÁ NOHA vydala po takřka 20 letech nové album, nazvané Peruánskej balzám. … Z alba se vine – alespoň dle mého subjektivního soudu, ale neříkám to sám - charakteristická hudební nálada staré dobré Lehké „čapy“, jejíž styl se dá označit výhradně škatulkou „Lehká noha“, s jedinečnou barvou hlasu Peti Hradečnýho, s nímž se ve zpěvu střídá, resp. pojí výše položený vokál Páně Golišův, a pověstnými texty „lidového básnictví“ na téma, které by v kostce mohlo znít jako „Ještě jsme pořád tady!“
Od posledního kotoučku Lehké nohy s názvem Novorestaurační vlna (2001) se protočil pořádný kotouč času v podobě takřka dvou desítek let (!). V reportu z vystoupení Lehké nohy dne 16. 4. 2016 na Rosničce jsem poté, co jsem si popovídal nejen s Peťou Hradečným, napsal na tomto webu mj. toto: „Pozitivní, a jak já osobně říkám, spíše PoziPivní zprávou je, že Lehká noha začíná po X letech připravovat novou desku. Sice to tak honem nebude, ale už v sobotu jsme se dočkali novinky v podobě Pozdě v noci, která zněla krásně jak jinak než pozdě v noci.“ Takže jeden ze songů nové desky – nádherná balada Pozdě v noci – zněla naživo již před cca 5 lety! No, dožili jsme se. :-), a já osobně mohu jen hádat, jak konkrétně staré vlastně jednotlivé pecky jsou.
Autorem většiny z 12 skladeb, a to jak hudby, tak textů, je lídr skupiny, zpěvák a kytarista Petr Hradečný, dvěma kousky přispěl basák František Goliš Drápal (hudba Na Hlavním nádraží a Až se mládí vrátí). Ostatními členy jsou na banjo Petrův bratr Milan, na elektrickou kytaru Michal Pospíšil alias Mike Poss a za bicími sedí Petr Pedro Klim, těšit se můžete také z několika hostů, kdy okomentovat všechny by znamenalo přetáhnout tuto recenzi výrazně do noci, a jmenovat jenom některé by v důsledku popření principu spravedlnosti znamenalo přetáhnout Dědka.
Po hudební stránce začíná CD pěkně zostra – „speedovkou“ Holka na inzerát, aby posléze „noha“ zklidnila do poloh, jež ovšem vzrušení a tep rozhodně neztrácejí. Baladicky laděné kompozice Pozdě v noci a Na Hlavním nádraží patří jednoznačně k vrcholům alba, mráz z nich běhá po zádech stejně jako pozdě v noci na hlavním nádraží, a možná i proto byly zařazeny hned za sebe, jako se za sebe v noci na seřadišti řadí vagóny. Extrakt blues svým synkopickým rytmem i vstupní melodickou linkou evokuje atmosféru letité Mišíkovy zonky „Šmajdák a ploužáky“, aby se vzápětí nejenom v refrénu etablovalo na klasický hit „lehkonožského“ střihu. A že se v tomhle žánru dá o hitech hovořit – vždyť některé z těch starších jsou již evergreeny, což se o šedinách leckterých nejmenovaných muzikantů tak úplně říct nedá. A ty nový – rozuměno songy – ta věčně zelená myslím teprve čeká.
Nejen Extrakt blues, ale i rokenrolově laděné „Znáš, znáš, znáš to“, či „Časy se mění“ zaujmou tvrdším rockovým podkresem na pomezí hard rockových polí, celkově je však dostatečně úderná celá dlouhá stopáž, krátce řečeno, nevím, jestli jsem zaujatej, ale tahle deska mne prostě „zkrátka asi na dlouho“ zaujala. Muzikálně-nástrojový ohňostroj – tož FAJN!
Lehkou nohu si asi nelze představit ani bez charakteristického Hradečného, ale i Golišova frázování, kdy jejich třeskutá hra s principem přízvučných a nepřízvučných slabik povyšuje zdánlivý nedostatek na dnes již takřka žádoucí pojmový znak. Stejně jako existuje neherecké hraní, existuje fakt „nehrané“ zpívání! Lehká noha? – Zde!
Jakožto výstražná, zatím nikoliv červená, ale „oranžová“ nit celým albem prostupuje téma ČAS. Napočítal jsem celkem 5 z celkových 12 písní, v nichž se vyskytuje přímo toto slovo (2. Místo novin: „Teenagerem ve zlým čase“, 4. Pozdě v noci: „Ruka času na tom pracuje“, 6. Knížectví pro sebe: „Kdo se ptá, čas mu odpoví“, 9. Až se mládí vrátí: „To se smyčka času obrátí“ a 11. Časy se mění), avšak i ve všech zbývajících (vskutku ve všech, sic!) se pojítko času zjevuje v plastických obsahových tvarech (1. Holka na inzerát: „Nevím, jak se točí / kola v božím mlejně“, 3. Od dveří jsem ji viděl: „Co myslela tou skladbou / to dodnes nevím, dodnes nevím“, 5. Na Hlavním nádraží: „nám zas končí flám“, 7. Extrakt blues: „Holka na ulici stojí / hodiny jdou“, 8. Znáš, znáš, znáš to: „Fešáci s bříškem / věku bez hranic“, 10. Peruánskej balzám: „Možná stačí bejt jinačí, o trochu mladší“, 12. Hezká holka a hospoda: „Ráno bude moudřejší“).
Ovšem tím „překvapivá“ odhalení nekončí - ČAS totiž není jediné téma, jež se novou deskou prolíná: tím dalším jsou HOLKY (zde tedy asi spíš jako „růžová“ nit, pakliže tedy nechodí moc do solárka). Takže už můžu skoro opisovat sám od sebe: napočítal jsem tentokrát celkem 6 z celkových 12 písní, v nichž se vyskytuje přímo toto slovo (1. Holka na inzerát, 2. Místo novin: „nahá holka v síti“ – mimochodem, tradičně dobrej dvojsmysl internetové doby), 5. Na Hlavním nádraží: „Zlý holky bály se jít spát“, 7. Extrakt blues: „Holka na ulici stojí“, 9. Až se mládí vrátí: „holky dole i nahoře bez“, 12. Hezká holka a hospoda), avšak i skoro ve všech zbývajících se pojítko holek zjevuje alespoň jiným výrazivem (3. Od dveří jsem ji viděl: „madam, dáma“, 4. Pozdě v noci: „ženská, dáma“, 6. Knížectví pro sebe: „pán a paní“, 10. Peruánskej balzám: „křížová dáma“). Ano, pokud počítáte, počítáte správně: jsou tam 2 skladby, v nichž jsem „výraz ženy“ po formální stránce nenašel, i tam jej ovšem cítím po stránce „věcné“ – nebo věčné? (8. Znáš, znáš, znáš to: „Vyplním tvý přání, co budeš chtít“, 11. Časy se mění: „sexuální napětí“ – málem jsem napsal naletí, leč to se klukům, ale i holkám taky občas stává).
Co z oné shora prezentované pseudovědecké analýzy plyne? Že se v týhle desce prostě neztratíte, a pokud se případně v její kráse ztratíte, tak se v týhle desce znova a znova najdete. Stejně jako tihle „páni kluci“, co si dnes – aj po letech aj v letech“ najdou ČAS na HOLKY, minimálně tedy ve vlastní tvorbě … kde je(j) ostatně měli vždycky.
Mimochodem, když jsme natolik analyticky u těch holek (ANALyticky jest od slova analýza, aby nedošlo k omylu), v již zmiňovaném 5 let starém reportu z Rosničky jsem napsal taky toto:
„To je tak nespravedlivý vůči těm škaredým holkám, že nejsou tak hezký jak jsou hezký ty hezký holky. Jenomže v sobotu večer na Rosničce byly jenom samý hezký holky, jedna hezčí než druhá. Chvílemi jsem měl trochu dilema, jestli se dívat na pódium na „škaredý“ bráchy Hradečný anebo do publika na hezký holky. A tak jsem ušiskama poslouchal bráchy Hradečný a jejich hezkou, moc hezkou muziku, a očiskama koukal na ty hezký, moc hezký holky.“
Z hlediska konkrétních textů (v kapse digipacku najdete, aby se to dobře pamatovalo, 12-stránkový booklet se všemi 12 texty) doporučuji dostoupat k vrcholkům – samozřejmě vždy v patřičném kontextu celé skladby – jako „Jak když letí z mostu dolů / odkopnutý střevíčky / jako láhev slibů ctnosti / žár milenců bez budoucnosti“ (Místo novin; text Petr Hradečný) nebo „Umění mě oprostí / spílání je mi poklonou / chci se zbláznit volností, jak tvoje vlasy, vlasy pod sponou“ (Pozdě v noci; text Vít Ondráček, Petr Hradečný) nebo „Déšť má tu opět sólo, válí to sám / zlý holky bály se jít spát, dál brečej pod sprchou / ten pocit znám / vše nekončívá, jak se zdá“ (Na Hlavním nádraží; text Vít Ondráček) nebo „Jenže pod lampou nikdo nestál, asi šla na pivo / s bolestí v srdci jsem zjistil / že jsem to nestihl // To nevadí, to nevadí… // Jenže právě to nevadí vadilo / a nemohlo nějak ven / zvětšovalo se a pálilo – jak pochodeň. /// Všechny návody, typy, rady / mně totiž zapomněly říct / že když člověk nemá štěstí – tak nemá nic“ (Extrakt blues, text Petr Hradečný) anebo závěrečné „Pak nech vše radši do rána a zůstaň u ní spát / ráno bude moudřejší a za pravdu ti dá / ráno ti pak ukáže / správnou cestu tam k nám / jó tam k nám, tam k nám“ (Hezká holka a hospoda; text Petr Hradečný).
Jó holt, než k rozumu přijdeš, to se nachodíš. :-) „Tam k nám“, to nemusíte věru do Peru, to stačí směrem k Lehké noze. Hotovej „tvaroženskej balzám“, co tahle „tvaroženská řimbaba“, pardon „tvaroženskej řimbuch“ zplodil - je to zdravé, je to silné, je to pořád mladé! Neboť krom vážnějších poloh můžete ocenit i Maxe Pressera a jeho „Až se mládí vrátí, jó, to bude mi hej! / Třeba budu žít zdravě jako nějakej cvok / co za nic na světě by nejed uzenej bok“.
Slušný to „hřmot obživlých hmot“ na moravském hudebním poli, Vy, kdož chcete, tancujte, hodujte, slyšte – protože tahle noha z plynu ani po dvaceti letech neubrala!
K poslechu a tanci zdraví Dědek.
Komentáře