Recenze: LEGION OF THE DAMNED – Poison Chalice /2023/ Napalm Records
Tuhle holandskou 
hydru sleduji od jejich začátků a musím říct, že mě počínaje rokem 2006 ještě nezklamala. Hrubozrný thrash / death metal načichlý čpící ohněm a sírou vykazuje nemalou odolnost zubu času. Tahle rubanice zní stále velmi svěže, jako by ji vrchní pekelná kancelář pro svádění lidstva ke hříchu uvedlo jako novinku na trh právě teď. Ostrý, kousavý projev LOTD úspěšně odolává běhu času a pokud máte surový thrash metal s přesahem do death metalu se zlomyslným pekelným úšklebkem, tady se šlápne vedle jen velmi těžko.
„Poison Chalice“ se rozjíždí postupně, jakoby se zahříhala pohonná jednotka na provozní teplotu. Tím nemyslím, že je úvod alba nějaký slaboduchý odvar. Myslím tím to, že deska funguje strategicky obráceně a určitě si nejsinější trumfy nevyplácá na začátku, aby se pak se vyklusávalo a v klídku držely pozice. „Poison Chalice“ valí na plný knedlík, dokud neodezní poslední takt. Díky melodickým pasážím v prvních dvou kouscích to tak trochu vypadá, že se LOTD vydali variabilnější cestou a začali trochu šetřit ohněm a sírou. Je to velice relativní a propadat panice při prvním náznaku melodie není na místě. „Saints In Torment“ a „Contamination“ bych v žádném případě nepodezíral z koketérie s metalovým velkovýkrmem. To si myslím nehrozí a jestli LOTD vyrukují s melodikou, má to akorát maximálně pozitivní efekt. „Progressive Destructor“ odpaluje salvu tříštivo – trhavé munice a atmosféra se zahušťuje. Skladba má neskutečný tah a umně provázanou thrash a death metalovou tvář. Sólo chvíli vypadá jako z klasického alba MANOWAR, případě z kteréhokoliv klasického metalového alba, ovšem do skladby dokonale zapadá. Famózní závěr už jenom srovnává rozoraný terén do roviny…tak tohle se mi prostě nepřežere! „Skulls Adorn the Traitor´s Gate“ je chytlavost sama, napětí se stupňuje. LOTD jsou jako z řetězu urvaní, příval energie lze téměř fyzicky cítit. „Behold The Beyond“ zpomaluje a zahušťuje atmosféru, aby se rozjela do obvyklé palby ve střední rychlosti, až kosti lítají. Atmosféra se dá opět krájet, tohle jsou LOTD ve formě, na jakou jsem za ta léta zvyklý. Tak jsme si zlehka vydechli a zase jedeme z kopce, „Retalitation“ je jako průplesk syrovou flákotou přes ksicht. Nic složitého, nicméně objem koncentrované energie a natlakovaných riffů si bohatě vystačí samy. Z hlubin pekel se hrabe více black metalových tónů, až se mi chlupy ježí a ježit se ještě budou. „Savage Intent“, postavená na heavy kostře, má strhující náboj a ostrost břitvy. Tohle jsem rozhodně nečekal a o to větší jsem dostal ťafku přímo na čelist. Naprosto stejně je na tom následující „Chimes Of Flagellation“. LOTD umí být v rámci svého sevřeného projevu překvapivě variabilní, aniž by jim to ubíralo na urputnosti. Druhá polovina alba je v tomto ohledu mnohem pestřejší a dá se říct, že i hravější. Ale je otázka, jestli hravost ve stylu vybíjené odjištěným granátem je hravostí v pravém slova smyslu. „Beheading Of the Godhead“ setrvává v důrazném středním tempu, ostří se znovu přibrousilo a leskne se v posledních paprscích umírajícího slunce, temnota roztáhla křídla a pohlcuje vše kolem. „The Poison Chalice“, to je drtivé finále, konečný kobercový nálet a ukončení všeho, co přežilo předchozí běsnění.
Na LOTD je spoleh, „Poison Chalice“ mi dalo opět takovou čočku, kterou očekávám a opět v řádně nadstandardním balení. Žádné laciné tanečky a cvičné prskání ze vzduchovky, tohle je lítá řež, co nezná slitování!
Medyed
instagram.com/legion_of_the_damned_official/
Komentáře