Recenze: LAMB OF GOD – Omens /2022/ Nuclear Blast
LAMB OF GOD, jednu
z předních kapel americké scény, jsem nikdy zvlášť neprožíval. Nějak tam vždy chyběla ta jiskra, která prostě nepřeskočila, byť kvality kapely jsou zřejmé, stejně jako kvalita studiových nahrávek. Další příležitostí, kdy by se mohly hnout ledy, je další album – pročež vhůru do dalšího kola, uvidíme vzápětí!
„Omens“ není vůbec špatná deska, ona je navíc i velmi dobrá. Jen se pořád nemůžu zbavit pocitu, který mívá křeček rotující v kolotoči. Ten naštěstí naštěstí s narůstajícím počtem poslechů významně slábne a album začíná být mnohem působivější, než se zdálo být na začátku. Sice se mu moc nechce s groove vzorce a až na pravidelné výpady se převaluje v témže rytmu od začátku do konce, což mě při první srážce s LAMB OF GOD spíše odradilo, než aby mě přesvědčilo. Zvyknout se ale nechá i na smrt a tak jsem to s labem „Wrath“ zkusil znovu. Světe div se – tohle album mě začalo bavit o poznání více a stejně tak jsem si poopravil názor i na kapelu samotnou. LAMB OF GOD u mě nefungují na první pokus, a nezměnilo se na tom zhola nic ani s „Omens“. Album jsem protočil minimálně osmkrát, než jsem si troufl pustit se do prvního nástřelu něčeho, čemu se dá říkat recenze.
„Omens“ využívá zcela standarních a zavedených postupů, staří a skalní fandové mohou hýkat nadšením a vyzývat partnerky k tanci, protože tohle album obsahuje vše, co může fanoušek LAMB OF GOD očekávat a navíc v neopotřebované a nezadýchané podobě. K tomuto závěru mě vede skutečnost, že já, ač nepatřím ani do jedné ze zmíněných skupin, se dobře bavím rovněž. Počáteční monotónnost se poměrně rychle poroučí jinam a zorientovat se napříč albem nakonec není žádný kardinální problém. Zapomínám na soukromé ambice, že styl LAMB OF GOD na sebe nabalí něco barevnějších prvků a nebude tak zarputile sevřený. K tomu s největší pravděpodobností nedojde, tudíž přestávám si stavět vzdušné zámky a raději zůstávám při zemi. Z tohoto úhlu pohledu pak „Omens“ vychází ještě o chlup lépe.
Že by přeskočila jiskra alespoň tentokrát a LAMB OF GOD mi konečně uštědřili nakládačku co se do mě vejde, to nemohu říct. Situaci bych popsal jako setrvalý stav s vyjádřením respektu. LAMB OF GOD stále zůstávaji kapelou, ze které už asi tělesné tekutiny nepustím, nicméně s tímto albem mi opět po delším čase připravili velmi příjemných jedenačtyřicet minut. Že k tomu po „Wrath“, kteréžto album jsem považoval za svůj soukromý vrchol diskografie LAMB OF GOD, ještě dojde, jsem upřímně příliš nedoufal. Porovnávat aktuální studiovku s albem, které představuje dle mého subjektivního pohledu vrchol tvůrčího potenciálu kapely, na to je ještě příliš brzy a chci se vyhnout zbrklým závěrům. „Omens“ však prezetuje LAMB OF GOD ve velmi svěží formě, a to na málem už veterány scény není vůbec marné zjištění. To tvrdí ten, pro kterého LAMB OF GOD prakticky nikdy nebyli srdeční záležitostí. I tak musím objektivně konstatovat, že „Omens“ se vyvedlo nad očekávání, tedy nad ta moje zcela určitě.
Medyed
Komentáře