Recenze: KÜNTSQUÄD – Küntsquäd /2023/ WormHoleDeath
Je čas na 
pořádný binec! Australská čtveřice Küntsquäd si s extrémním vyjádřením nedělá hlavu a mixuje hned několik stylových odnoží do jednoho hrubého mixu, který nazývá crustmetal / deathpunk. Tím je řečeno vše, o čemže to vlastně je.
Eponymní album obsahuje čtrnáct zpěvných a libozvučných písní, které nejlépe ilustrují uměleckou formou obraz současného světa v epoše rozvinutého socialismu a realisticky ztvárňují postoj pracujících k boji za mír a k mezinárodnímu dělnickému hnutí. Mladí umělci dobře vědí, co mladá generace potřebuje a svým nezaměnitelným projevem ztvárňují horoucí touhu mladých k budování socialistické vlasti.
Jo…dělám si prdel. Přesně těhlech keců jsem si na sklonku socialismu užil po dekl a vždy uváděly nějakou ideologicky prověřenou hrůzu. Z tohohle kraválu by kované komunardy trefil šlak, kostra skladeb ohlodaná na kost, na základní explozivní esenci brutální energie a přímočaré agrese na pomezí grind coru a zmíněného crustu. Prostě nic pro slečinky, ale málem pro alespoň středně pokročilého pyrotechniky, aby mu to hned ze začátku neurvalo končetiny. KÜNTSQUÄD svoji stylovou škatulku možná nemyslí zas tak vážně, ale popis naprosto sedí. Za sebe bych jejich živelnou produkci popsal z lehkou nadsázkou asi tak, že nemá daleko k situaci, když se v pomatení smyslů rozhodnete chovat bejka na maso v bytě 3+1 v sedmém patře a po dosažení šesti metráků živé váhy se vystresované zvíře definitivně nasere a zjedná si samo pořádek. „Küntsquäd“ je o přívalu neskutečné energie v maximální hrubé formě, jakmile přilezete blíž, dostanete takovou nakládačku, že zapomenete adresu bydliště a jméno matky za svobodna. Deska působí ukrutně živě a autenticky jako záznam živého vystoupení, takovou hovězí sílu deska má, je to jako kopanec penaltového střelce, co minul míč a trefil rozhodčího špičkou kopačky zrovna tam…kdo dělal zvuk, ptám se. To je taková palba, že čekám, až mi začne z nosu lítat magi v kostkách.
Další střet s realitou přichází při pohledu na foto kapely, tohle že vyluzuje ty divé skřeky? Útlá potetovaná ženština, spíše křehká dívenka, jenomže zdání klame. Tahle girl bude pořádný živel, krom kanálního vokálu má na hřbetě i kytaru a rozhodně se toho nebojí. KÜNTSQUÄD však nejsou pouze o frontgirl, kapela funguje jako přesně seřízený demoliční stroj. Zvuk jsem už rozebral a zbývá rytmika. Na té stojí a padá zabijácká síla mnoha alb a „Küntsquäd“ není výjimkou. Razantní a přesné bicí dodávají „Küntsquäd“ finální výbušnou přísadu.
Krátce, stručně a hrubě. Brutální rock´n´roll, hardcore, inhalující mrtvolný puch mršiny, pohozené u prašné cesty, to jsou KÜNTSQUÄD. Tohle není rozbor, ale pouhý popis náporu animální energie, která se na mě valí při poslechu tohoto kusu syrové flákoty. Mnohdy nic víc nepotřebuji, než si vypláchnout kebuli proudem surové energie. A právě KÜNTSQUÄD tohle řemeslo ovládají mistrně, kápl jsem na ně v pravý čas a uštědřili mi takovou nakládačku, že si počítám zdravé kosti. A takto mají desky tohoto ražení fungovat - přímočaře, brutálně a nekompromisně.
Medyed
Komentáře