Recenze: KRYPTOS – Decimator /2024/ AFM Records
Neředěný 
syrový heavy metal v čisté podobě, to jsou KRYPTOS. Předchozí album mě posadilo na sedací partii způsobem, kterým to dělají ikony žánru a bez přehánění musím přiznat barvu, že toto jsem opravdu nečekal. KRYPTOS mají jen tu smůlu, že znějí „staře“ a současné trendy jim říkají asi tolik, jako bolševikovi volný trh. Žádné co by kdyby neplatí, ale vyjít tahle deska během osmdesátek, platila by za minimálně kultovní nahrávku. Ne, nemám žádné hnutí mysli, KRYPTOS mají vzácný dar znít maximálně autenticky a nepodobat se žádné ze zásadních stylotvorných kapel klasického heavy metalu. Záměrně jsem použil výraz „kultovní“, protože dosti zásadní roli by jistě hrál původ a kromě Evropy, Ameriky a zčásti Japonska by z Indie bylo poměrně složité prorazit. Ale kdo ví, svět je malý a o náhody zde není nouze.
Po melodickém úvodu se rozbíhá úvodní kvapík „Sirens of Steel“. Řezavé riffy a melodické vyhrávky působí jako prémiový energaťák, jen s tím rozdílem, že si nestrhnete pumpu. Ačkoliv KRYPTOS čerpají z původní formy heavy metalu, disponují svébytným zvukem a stejně tak i v rámci stylu výrazným rukopisem. Šlapavá hitovka „Fall To The Spectre's Gaze“ představuje to nejzákladnější metalové klišé, které si lze vůbec představit, je však natolik vzdušná a svěží, že nějaká ta šablona s tím neudělá zhola nic. Pokud jsem se předtím vyjádřil o snad jediné podobnosti výrazu, zmínil jsem ACCEPT. Nejedná se o nijak okaté opisování ani citace, jen o takový občasný závan. Ten se vyskytne i v případě „Decimator“ – „Turn Up The Heat“ má acceptovský nádech, který v žádném případě netahá za uši a působí velmi příjemně. „Electrify“ věrně názvu jiskří a podobně předchůdci má nemalé hitové ambice. Titulní „Decimator“ popouští opratě syrové energii směrem k ostří starých thrash metalových alb z období, kdy se mu možná ještě říkalo speed metal. Kytary nabroušené jako břitva chicagského gangstera za prohibice, podmanivá melodika a přímočarý tah na branku. Různorodost atmosféry, kdy se KRYPTOS šikovně pohybují mezi razantním výrazem a lehčí, písničkovější formou, dává albu vítanou pestrost a posluchačskou vstřícnost, aniž by na chvíli sklouzli k laciné podbízivosti. Nakřáplý a neučesaný vokál se nesnaží šplhat do výšek a kouzlit nějaké ekvilibristiky, nelze hovořit o žádném slavičím hrdle. Na druhou stranu do muziky skvěle zapadá, čistý několikaoktávový zpěv by se ke KRYPTOS ani příliš nehodil. „In The Shadow Of The Blade“ a především „Pathfinder“ korunují spontánní hitovost desky s definitivní platností. Takové řekněme „grande finále“ obstarává „We Are The Night“. Kdo by na závěr čekal pořádný orkán a sprint do cíle, bude možná zklamán. Skladba je nejrockovější věcí na albu do jisté míry oddechovka, ale za zbytkem ani v nejmenším nezaostává.
Sedmá řadovka KRYPTOS setrvává v možná stojatých vodách pravověrného heavy metalu, ovšem s takovou dávkou invence a vnitřního ohně, že letitost formy je nekompromisně přebita přesvědčivostí obsahu. Pokud by někdo prahnul po vědění, jak vypadá heavy metal, „Decimator“ lze s klidným svědomím doporučit jako referenční studijní materiál.
Medyed
Komentáře