Recenze: KROKUS – Headhunter /1983/ ARISTA
Klasický hard´n´
heavy, to samozřejmě nebyli jen IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a SAXON. Spousta dalších kapel se jim kvalitativně minimálně přiblížila, ne-li s nimi mohla směle soupeřit. Že ve finále nepobraly takové kvantum všeobecné slávy, je věc druhá. Jedněmi z kapel, které výrazně promluvily do dění klasického metalového světa, jsou Švýcaři KROKUS. Mohl bych zde vypíchnout nejen toto album, ale nejméně tři předcházející alba. „Metal Rendez-Vous“, One Vice At Time a „Hardware“. Tato čtveřice bezpochyby tvoří to zásadní, čím KROKUS výrazně přispěli do metalové historie a co jim zajistilo nesmrtelnost. Ač KROKUS nikdy plně nedosáhli na věhlas, kterého požívali víše uvedení, nebyli to nikdy druhořadí šumaři.
„Headhunter“ jsem pro „retro“ recenzi vybral především proto, že je srdci mému nejbližší z komplet celé diskografie KROKUS a považuji jej za jejich suverénně nejlepší album, které kdy dali dohromady. Na „Headhunter“ dochází k jedinečnému propojení hard rocku, rock´n´rollu a heavy metalu se špetkou tabasca zpoza velké louže v objemu, který nevadil ani mě, tehdy (rok před převratem v létě roku 1988) zažranému třináctiletému ultrametalistovi, který jakékoliv úkroky stranou krutě nesnášel a odsuzoval. Pokud vám produkce a zvuk samotný bude zlehýnka připomínat JUDAS PRIEST, nejste zase tak moc vedle. Může za to samozřejmě producent, kterým není nikdo jiný než Tom Allom. Zde bych viděl jedinou a vcelku nepodstatnou podobnost s dobovými souputníky po světových pódiích, jinak se KROKUS (téměř) vždy ubírali vlastními cestami na pravověrně rockových základech založenými.
„Headhunter“ je jedna z těch desek, kde musíte být opravdu patologický hnidopich nebo rovnou případ pro cvokaře a vidět slabá místa za každou uschlou švestkou. Tohle album slabá místa prostě neobsahuje, vrcholná forma kapely je navíc podtržena famózní předělávkou „Stayed Awake All Night“ od BACHMAN TURNER OVERDRIVE, citlivě zpracovanou a zasazenou do konceptu KROKUS. „Headhunter“ začíná skvělou titulní vypalovačkou, byl jsem tenkrát zklamán, že jich na albu není víc. Zbytek skladeb se na úvodní otáčky nedostane a vystačí si se středním rychlostním spektrem. „Eat The Rich“ má onen klasický heavy spodek, skvělý riff a melodiku a aby toho nebylo málo, třetí „Scream In The Night“ přeskočí na lehčí režim, připomínající americké AOR kapely typu JOURNEY nebo FOREIGNER, na čímž jsem zpočátku kroutil hubou a nemohl to strávit. Připadalo mi to naprosto nepatřičné a zcela nevhodné pro metalovou kapelu se takto podbízet komerčnímu publiku. Jenže nějaký ten čas uběhl a já se začal na tuhle věc těšit jako na zbytek alba. „Ready To Burn“ otáčí kormidlo zpět k „méně hodné“ formě a opět je to drzý spratek té nejvyšší kvality. Svižná „Night Wolf“ zkušeně balancuje mezi metalem a rock´n´rollem, což je jeden z typických znaků KROKUS, který vydržel do dnešních časů, zásluhou syrovější produkce pak klasický rock získal naprostou dominanci. Ale nepřeskakujme. Po následujícím albu „The Blitz“, následuje bohužel dosti nešťastná deska „Change Of Address“, o které doteď nevím, co si mám myslet. Obsahově to žádná trága není, ale komerční produkce tíhne celou desku nemilosrdně do kopru. Jakoby se KROKUS chtěli stůj co stůj vetřít do přízně americkému fastfoodu…přesně tak tohle album zní a přesně tak moc mu věřím…že to byla kardinální blbost, patrně pochopila i sama kapela, páč o čtyři roky později se hlásí s „Heart Attack“ opět starý dobrý KROKUS.
„Headhunter“ je však jen jeden, pro mě každopádně.
Medyed
Komentáře