Recenze: KREATOR -Hate Über Alles /2022/ Nuclear Blast
Tahle recenze ani nebyla
v plánu. Od „Hordes Of Chaos“ mě KREATOR tak nějak nebavili, a že jsem se fakt snažil…jako by se přetrhla nit a já se začal motat dokola a nemoha se z bludného kruhu vymotat - počáteční adrenalin se postupně vytratil a zbyla dosti rutinní, i když skvěle technicky zmáklé řemeslo, akorát bez výraznějšího podílu čehosi, co by mě srazilo na zem a zmuchlalo do kuličky. Přitom se ve stylu KREATOR žádná zásadní změny neudála, „Violent Revolution“ počínaje se alba KREATOR nesou v podobném duchu, ve vrstvené struktuře skladeb, výrazné melodiky a v symbióze s ikonickými zářezy z přelomu osmé a deváté dekády. Melodika z „Outcast“ a „Endorama“ tu a tam více či méně nevymizela a funguje jako příjemné pikantní koření, které mi žaludeční potíže rozhodně nezpůsobuje. Tak se ptám, co se vlastně stalo, že jsem začal mít sklony k flegmatismu, jakmile odezní poslední tóny alba „Hordes of Chaos“?
Odpověď se nabízí vcelku jednoznačná - nástup melodičtějších pasáží mi sepnul mainstreamové nechutenství. Je to na mě sice fuj a hanba, ale blok se mi vytvořil masivní. Začal velmi zvolna povolovat až s avízem k termínem vydání „Hate Über Alles“, kdy jsem se osmělit pokoušet stupeň své alergie s cílem zjistit, zdali se ta pachuť přihlásí o slovo se stejnou intenzitou. Asi jsem se už zvládl smířit s faktem, že se nekompromisního a syrového výplachu od KREATOR už nedočkám a „vyměkl“ jsem. Možná mi pouze prospěla pauza, kdy jsem si kapely několik let skoro nevšiml a konečně stihl pořádně vytrávit z přežranosti. Ať je to tak nebo onak, KREATOR nejsou za posledních deset let až takový průser, jak jsem si dosud myslel. Zní to moderně, je to nahlas, způsobuje to však dosti sterility a odosobnění, za sebe bych se vůbec nezlobil za nějakou nedokonalou příměs a byla by to mnohem větší zábava.
„Hate Über Alles“ v tomto ohledu není výjimkou, je technicky dokonalé až hrůza. Trvalo poměrně dlouho, než jsem se dostal do komfortní fáze. Ale nakonec přes jisté peripetie a sebezapření jsem se zvládl naladit. Rozjezd alba je přitom hodně slibný, titulní „Hate Über Alles“ mě začala bavit prakticky okamžitě. Již od první skladby je naprosto jasná jedna věc - melodika album docela válcuje a ke slovu se hlásí hymnické heavy prvky. „Hevík“ desku významně osvěžuje a občas se proboxuje do popředí. Když už mám pocit, že svižná jízda snad bude pokračovat až do konce, nastupují „Crush The Tyrants“ a „Strongest Of The Strong“ a to ještě netuším, co přinese „Become Immortal“ - „mejdnovský“ skočný rytmus a skladba zvící heavy metalové hymny zkraje osmdesátek. Čekal jsem leccos, ale mé nejoblíbenější klišé rozhodně ne!!! Leckdo bude obracet kukadla v sloup, nikoliv však já, mě v tomhle momentě deska začíná velmi bavit, má o dost větší potenciál v mezích situace překvapit oproti deskám předchozím. Vyvážená kombinace agrese a melodiky, to je „Conquer And Destroy“, jakoby spolu lehčí a nátlakové pasáže ani nechtěly kámošit a stály jen tak vedle sebe, ale nakonec z toho je velmi zajímavý moment celého alba. Prda přichází vzápětí - „Midnight Sun“, heavy melodika skladbě vládne a dává vzpomenout a „lehčí“, výše uvedená alba kapely. „Demonic Future“ přidává na důrazu, ten klasický nátisk však nemizí. Vzhledem k ostrému startu „Hate Über Alles“ jsem očekával mnohem větší řežbu, to každopádně…jsem překvapen, ale rozhodně ne negativně. „Hate Über Alles“ není díky své volnější formě tolik ztuhlé v kolenou a přináší s sebou více pestrosti a barevnosti. Tu hůl lámat ještě nebudu a nechám ji stát v rohu, kde je na stejném místě opřena už deset let. Na fází lámání je ještě čas…
Medyed
Komentáře