Recenze Kluboofka series: TORRAX – Příběhy /2021/ vlastní vydání
TORRAX jsou co do věku členů velmi mladá kapela, obecně vzato by se tedy
nechalo očekávat, že budou ujíždět na metalové moderně, metalcoru a když už, tak na současné formě power metalu. Jenže vše z toho, co jsem teďka vyjmenoval, je od skutečnosti více či méně daleko, TORRAX – to je naprosto klasický heavy metal v podobě z poloviny osmdesátých let a lze celkem oprávněně pochybovat, jestli někteří z členů kapely byli té době vůbec na světě, mně bylo tenkrát deset a velmi mlhavě jsem registroval díky svému bratranci, že nějaký metal přece jenom existuje. TORRAX se navzdory svému mládí podařila minimálně jedna podstatná věc, a tou je pochopení základního principu rockové a stejně tak metalové klasiky. Je na každý pád slyšet, že klasický metal je jejich srdeční záležitostí a hrají přesně tak, jak to cítí a ne ve stylu „tak a teď si dáme klasiku“ a uvidíme, co z toho vyleze. „Příběhy“, pokud kráčí o formu, těžko mohou výrazně překvapit, tahle forma vyjádření je tu s námi několik dekád v lepších i horších podobách, vzal bych to proto z úplně opačného konce. TORRAX jednoznačně vycházejí z heavy metalu s výraznou melodikou, který byl takovým předobrazem speed metalu německého střihu, který se klubal na svět právě v půli osmdesátých let, na mysli mi přicházejí především dvě dobové nahrávky – bezejmenný debut HELLOWEEN a druhé album RUNNING WILD „Branded And Exiled“, a to především z pohledu jejich atmosféry. „Příběhy“ (předchozí album nevyjímaje) se svou náladou vrací do tohoto období, což na jednu stranu může působit jako nehorázné retro, ale nejen prudkou progresí je živo metalové publikum, a není vůbec marná věc vyráchat se v bahenních lázních původní esence metalu, určitě v případě TORRAX nechytíte ekzém, ale můžete na sobě posléze pozorovat dokonce i pocit příznaků omládnutí, zvláště pokud jste těmi, kteří na heavy metalu vyrostli a prošli pubertou. Stačí pouze jediné – oprostit se od veškerých předpojatostí, které jsou s klasickým metalem spojené a vězte, že to bude bez výrazných zádrhelů fungovat.
Krátkým intrem uvozená „Noční Můra“ startuje se slušnou razancí, vygradovanou vyvedeným refrénem, start nedopadl vůbec marně, a jsem žádostiv pokračování. „Černobyl“ staví na úderném riffu a postupně vrůstajícím napětí, které zhoustne počas sóla, kdy se dostaví i o dekádu modernější pasáž, která do skladby skvěle padne. Nejede se podle jedné pevné šablony, dochází na decentní přesahy do drsnější polohy, se standardním metalovým výrazivem jdoucí bezvadně dohromady. „Z Pekla a Zpět“ mi brnká na srdeční frekvenci – typický metalový kvapík s výrazným melodickým refrénem a velice povedeným sólováním včetně kytarového dvojzápřahu – jsem překvapen, jak to klukům sype kupředu. „Nech Je Vzplát“ sice předvádí ta nejprovařenější metalová klišé, jaká lze najít, ale v rámci celku fungují bezchybně (HAMMERFALL na tom mají postavenou celou kariéru a žereme jim to jako hladový kapr žížalu, a problém s tím nemá ani já), stylem tisíckrát zahráno, tisíckrát slyšeno a přesto mě to baví už přes třicet let, i ve verzi TORRAX – otlyčno, molodci...Titulka „Příběhy“ opět šlape na plyn, věrna tradici. Skladbu zdobí zdařilá a chytlavá melodie, lehkost a nenucenost kompozice, výše uvedení Švédi by měli zpozornět, až budou v pokovidovém čase plánovat turné a řešit ďilema, koho vzít s sebou jako supportníka, jasně, lehce žertuji, ale opravdu jenom lehce.
Sice ještě do komplet výčtu skladeb ještě tři kousky zbývají, ale nemusím tady vykecat úplně vše, snad jen to, že konec rozhodně stojí za to a dechu se v každém případě dostává až do samého závěru. Čekal jsem, upřímně přiznávám, lehký tuzemský nadprůměr, ale to, co „Příběhy“ obsahují, je velmi solidní kvalita a více, než důstojná reinkarnace heavy metalové tradice ve velmi elegantní podobě prosté křeč a ztuhlosti v kolenou. Povedlo se...a teď mě klidně nazvěte vidlákem a agrometalistou, já to mám stejně u prdele...
Medyed polní
Komentáře