Recenze: KING POTENAZ – Goat Rider /2023/ Argonauta Records
BLACK SABBATH jsou 
věční a jejich vklad promlouvá do současného dění na rockové a metalové scéně dodnes, více než padesát let po vydání eponymního debutu. Veškerý stoner rock by bez nich byl nejenže v riti, ale neexistoval by prakticky vůbec. Italská stoner formace KING POTENAZ možná nebude považována za vůdčí kapelu žánru, nicméně objem energie a emocí, který z jejich alba kape jako z prasklého ropovodu, je tím nejsilnějším magnetem, kvůli kterému rozhodně stojí za to si touhle desku poslechnout.
„Goat Rider“ je řádně temnou záležitostí, masivní, hutný zvuk a zatěžkané riffy přímo odkazují na ranou tvorbu BLACK SABBATH. Na tom by nebylo nic neobvyklého, tímto směrem se vydala spousta kapel s různým výsledkem. KING POTENAZ, i když netuším, jak to ve stručnosti popsat, stejně tak působí neutahaně a bezprostředně. Svůj podíl na tom má syrový a masivní zvuk ve skvělém poměru s temnou, až okultní atmosférou. „Goat Rider“ působí rychle, tedy pokud máte „Sabaty“, případně stoner nálady určitým způsobem zažité. Syrovost ruku v ruce se silným emotivním obsahem, zahalená do psychedelického oparu konce šedesátých let nezní jako béčková kopie tehdejších poměrů, má to sílu a solidní tah na bránu. Byť se k ní skladby vždy spíše dovalí než aby během drtivého sprintu nekompromisně zavěsily pod břevno, děje se tak se zdravým sebevědomím a jistotou vymítače démonů.
Není to špatné a na debutové album dvojnásob. V KING POTENAZ se sešli matadoři italského undergroundu, tudíž o nějakém začátečnickém klopýtání nemůže být ani řeč. Zkušenost a cit pro atmosféru je z „Goat Rider“ cítit až k italsko-rakouské hranici. Tenhle hlasitý lomoz mi hovoří přímo z odvrácené strany mé mysli, která o sobě dala vědět v okamžiku, kdy jsem jako cca třináctiletý usmrkanec zavadil o BLACK SABBATH a o dekádu později znovu v souvislosti s mocnými CATHEDRAL. Drží se mě to jako prokletí rodu a pravidelně se to vrací z každým albem tohoto druhu. Někdy to jen zašimrá, jindy dostanu ultimátní direkt na čelist. Tahle deska je ten druhý případ, typický příklad toho, jak někam bez klepání vtrhnout, všem sebrat poslední zbytky optimismu a dobré nálady, uvrhnout ctěnou společnost do hluboké deprese a beze slova odkráčet. Na stole zůstalo jen poněkud větší než malé množství zakázaných substancí a příslušné nádobíčko…
Medyed
Komentáře