Recenze: KILLRAZER - The Burial Begins /2021/ Battlegod Production
Máme tu další 
thrash metalovou mašinu od protinožců, doteď to bylo více než slušné a není důvod se domnívat, že skvělý dojem nebude výrazně zkalen další partou z Austrálie. KILLRAZER na svém druhém albu (to první spatřilo světlo světa před osmi lety) přinášejí řádně ostrý a útočný matroš vyšperkovaný řádně agresivním vokálem, táhnoucím výraz KILLRAZER na dohled death metalovému teritoriu. Sympatická rovněž budiž i směsice evropské a americké školy, fortelně propojená do jednoho výbušného celku. Technika a vpravdě zabijácká razance společně tvoří ne zrovna běžné a už vůbec ne všední thrash metalovou desku.
Australská scéna bez ohledu na metalový subžánr má svá specifika, těžko to vyjádřit v jednom souvětí, proto se zdá být lepším řešením si pár australských thrashových smeček vyposlechnout a bude vám jasno. Jádro onoho kudrnatého psíka bude se vší vážností ve specifické atmosféře australských metalových alb, tohle bude tuším tak minimálně šesté album tohoto ražení a vždy mě přepadne pocit jinakosti, autenticity a kdovíčeho ještě. Přitom KILLRAZER se nedají počítat mezi nějaké avantgardisty a chraň bůh už vůbec ne objevitele nových světů. Jedná se „pouze“ o skvěle technicky zvládnutý thrashing lehce pokukující po technickém death metalu (to skutečně občas). Celý vtip vězí v něčem úplně jiném - v odzbrojujícím nasazení a zápalu pro svoji věc. „The Burial Begins“ vás vyzuje ze škrpálů dřív než stačíte zamávat rodince na rozloučenou, přičemž z vás zbydou akorát ty boty. Drtivá energie se s nikým nemaže, bez varování a času na přípravu propukne mela, jakou nezažili ani v tej nuselskej vinárně, kde s perou pořád.
Doteď jsem žil v přesvědčení, že technická forma a hrubá síla nejdou moc dohromady a když se o to někdo pokusí, skončí to jako totálně přesycená gymnastika přebuzení energií do té míry, že nemám sílu to doposlouchat do konce. Pro mě typickým případem jsou současné death corové kapely, instrumentálně skvěle vybavené, ale čest výjimkám mám dost problém ten nápor vstřebat a je to pro mě velká dřina. KILLRAZER naopak našli téměř ideální průsečík techniky a surovosti, což sice není nemožná věc, ovšem v takto ideální symbióze se nevyskytuje každý den. KILLRAZER mimoto nejsou impulzivní zabijáci, tahle řežba je vysoce sofistikovaná a přesně cílená. Skladby mají promakanou strukturu a na druhou stranu nepotlačují základní zvířecí instinkty, takže pocit nudy z dokonalosti se jaksi ani nemá nárok dostavit. Útok na široké frontě, počínaje thrash metalovou klasikou s kořeny v půli osmdesátých let a konče pokukováním po technickém death metalu (opravdu jen sporadickým mrknutím očka), dovoluje KILLRAZER použít řadu pestrých postupů, avšak ani na vteřinu neopouští sevřenou a surovou dikci. Zdá se to jako protimluv? Zde ani omylem, jako i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále, i pan profesor latiny a řečtiny se může zrubat v hospůdce páté cenové skupiny a pak se jít vyhulákat na fotbal. Dokonalost je sice mnohdy nuda, ale ne v tomhle případě to rozhodně neplatí. „The Burial Begins“ při své takřka dokonalosti spolehlivě rozseká na padrť a tváří se u toho, jako by přednášelo klasickou literaturu. Tohle album je elegantní a distingovaný zabiják, jen jeho pohled šelmy prozradí, koho máte vlastně před sebou.
Medyed
Komentáře