Recenze: KILFEATHER – Island Of Forgotten Toys /2020/ Golden Robot Global Entertainment / Riot Records
Kevin Kilfeather (dále jen „Kevin“), je v našich krajích poměrně neznámé jméno
. Tento kytarista, zpěvák a skladatel domovem usazen v Las Vegas má do dnešních dnů na svědomí spoustu muziky a stejně tak spolupráce s mnoha muzikanty, jejichž jména Vám už leccos napoví - Wayne Kramer (MC5), Kyle Gass (Tenacious D), Danny Carey (Tool), Steven Adler (Guns N’Roses), HR (Bad Brains), John 5 (Rob Zombie), The Obsessed, Supersuckers, Big Business, Death Valley Girls, LA Witch, WAAVES, Voodoo Glow Skulls, The Vibrators a dalšími. Aktuální počin kapely, nesoucí jméno samotného principála, je velmi pestrou rockovou směsicí nejrůznějších stylů, stírající s přirozenou lehkostí mnoho žánrových hranic od blues rocku, stoner rocku, alternativních směrů, punku, psychedelie (a to jsem určitě na něco zapomněl), vše v syrovém balení v poctivém rock´n´rollovém duchu.
Ze začátku to vypadá, že na mě vybafl nejklasičtější heavy metal z konce sedmdesátých let, úvodní část „King Creep“ a zčásti i skladba samotná, ač slušný syrový rockový odvaz, k tomuto závěru celkem svádí. To jsem ovšem netušil, co mě čeká za pár minut. „Abuse“ mým představám dává řádně na frak – provedením spíše připomíná dobrotivého a zvěčnělého Toma Pettyho, ale proč ne, poslouchá se to hezky a má to příjemnou atmosféru a švih. A zase jsme jinde – „Bleeding Hearts“ se těžce sune kupředu, rezavý zvuk kytary připomíná hutný a dřevorubecký styl stoner rocku, podmanivá melodie je málem beatlesovského střihu – zajímavé spojení. Těchto zajímavých srážek album obsahuje množství nepřeberné a děje se tak prakticky neustále. Dynamická „Never Stop“ evokuje starý hard rock v jeho syrové podobě v kombinace s punkem, který ostatně vzápětí přichází – „Beneath The Silence“ je svižná a lehká punkovka amerického typu se zajímavě proplétanými vokály a klasicky rockovým sólem – hitovka s ambicí. To „Goldminer“ to vezme z druhé strany baladickým způsobem, i když ne docela. Takto se často též vyjadřovaly hvězdné brit-popové kapely, které mi ovšem chutnaly jako v dětství ananas – takže vůbec. „Goldminer“ je však atmosférou něco naprosto jiného, v každém případě tohle má do brit-popu hodně daleko. „Sick“ jede napřímo a syrově – na dřeň ohlodaný rock´n´roll, flašky cinkají a kořalka voní, solidní nářez, jeden by až cítil vůni benzínu a stádo koní pod sedlem při cestě vstříc mexické hranici. „In Circles“ se blíží spíše k rockové klasice, zpěv ve stylu „všechnojemijedno“ zesiluje nejednoznačný styl a zároveň celkový zajímavý výsledek při minimu použitých prostředků. „Europa“ se pouští do punku čelem, rychlý úprk s melodickým refrénem je velice výrazným osvěžením a zase něco úplně jiného, než se dělo předtím. „The Veil“ disponuje téměř metalovým feelingem (sprsklým se stoner rockem, případně s BLACK SABBATH), mimochodem ten náznak hammondek je skvělý!!! „Wasted Youth“ je opět taková punková juchačka se sborovým refrénem, po lehce ponurém předchůdci chutná skvěle. A máme tu závěr alba – poslední v pořadí „Cheers“ lehce přitvrzuje a zpomaluje, špetka stoner rocku přimíchaná do rockové klasiky má velmi výživný efekt a závěr alba je velmi, ale velmi zajímavý.
Říká se, že nelze seděl jednou prdelí na dvou posvíceních. Pod poslechu „Island Of Forgotten Toys“ si platností této jadrné hlášky už nejsem tak jist, a nabývám dojmu, že lze takto sedět na třech i čtyřech, tedy Kevinovi se to evidentně daří. Hezky prometá mejdany napříč styly a s citem mongolského nájezdníka vybere chutné chody a nejkvalitnější kořalku, aby si ve svém táboře milí nájezdníci udělali party podle svého gusta. Nesourodost kořisti sice může znamenat jistou nevyváženost na hodovním stole a následný břichabol účastníků, leč obáváte se zbytečně. KILFEATHER – to není, jako když pejsek a kočička pekli dort, klasický rockový základ, mající spodní vrstvy v šedesátých letech tuto pestrobarevnou konstrukci udrží bez nutnosti krizového plánování. Přes vcelku značný stylový záběr spolu všechny ingredience reagují pouze žádoucím způsobem bez kontraindikací. Že jste nikdy neviděli hipíka bratřiti se se sjetým pankáčem, rozněžnělého metalistu čichat ke kytičce a zachmuřeného psychedelika se řezat o zem smíchy až z toho chrochtá? Zde se to může podařit dřív, než řeknete „Rumburk“.
Medyed
Komentáře