Recenze: Kern - Quadraginta (2018)
KDYŽ SE (NEJEN) CHLAPI POCHLAPÍ
aneb
JAK SE HRNE QUADRAGINTA
Recenze / skupina KERN / CD Quadraginta (výběr skladeb 1978 – 2018) / rok vydání 2018
Teda, kdo vymyslel ten název Quadraginta, ten by zasloužil metal, pardon – metál. To prostě znííí! Já měl na gymplu latinu dva roky, ale pak jsem při přijímačkách na vejšku přeložil akorát „animalia“. Nicméně quadragintu jsem si ověřil ve slovníku, a ukázalo se, že kytarový dítka dovedou jen zřídka lhát – je to fakt 40 (slovy čtyřicet).
Jednoznačně nejkrásnější obal v dějinách Kernu – onen majestátní, magický obraz symbolizuje nebetyčné výšky hor i neskutečné hloubky řek. O co více je „přehlušen“ logem kapely na titulu samotném, o to více vyniká na potisku kotoučku. Ta skaliska by možná mohla být i pomyslnou Zídkou bláznů, ale hlavně symbolizují ono podstatné, již shora naznačené Dál a dál.
Ano, Kern bez ohledu na personální změny valí pořád Dál a dál, a nutno říct, že úspěšně. Po zřejmě nezbytných letech mlčení se pod bubenickou taktovkou nezlomného Karla Vodičky vzepjal k dvojitému cédéčkovému výkonu, kdy nejprve v roce 2016 vydává po 15 letech nové řadové CD Hrnu to k tobě - to ještě s kultovním kytaristou Tonym Vodičkou - aby o pouhé dva roky později, tj. v aktuálním roce 2018, uvařil kotouček, který by se mohl zdát nadbytečný, jenomže je tomu přesně naopak.
Je osmičkovej rok, osmičková výročí, sto let od vzniku čs. státnosti, a Kern má taky osmičkové výročí, 40 let od vzniku svých pravěkých prvopočátků. Zní to příšerně i vtipně, ale Kern vznikl pouhých 60 let po vzniku samostatného Československa, ha ha. Co je ovšem důležitější, aktuálně se dožívá jeho stoletého výročí, což jej řadí mezi nej(vy)trvalejší kapely této československé rockové země.
15 dějinných songů disponuje naprosto vynikajícim zvukem, troufám si tvrdit, že Kern neměl ještě nikdy tak perfektní zvuk jako nyní (ze srovnání vynechávám Sílu zvyku, která má sice také super sound, ale je žánrově i letama úplně jinde, a tudíž nesrovnatelná). Hutné syrové kytary, řízná a čitelná basa, burácející bicí souprava a zpěv – á propos zpěv.
Můžete mne za tento můj čistě subjektivní názor klidně kamenovat (koneckonců, slovo kamenovat je přece od Stounů ;-), ale Michal Konečný ze sebe vydal tělo i duši: nejenomže zpívá technicky dokonale, intonace bez debat, a úplně famózní zejména výšky, ale co je též podstatné, v jeho zpěvu úplně plasticky cítíte, že jej to baví - je tam láska, je tam duše, je tam KERN.
Co se týče hudby samotné, je jednoznačně zachována původní kernovská atmosféra. I přesto však s radostí metalové hudbě vlastní konstatuji, že některé změny aranží spolu s odlišnými kytarovými sóly povýšily určité písně takřka na svátostné hymny (To jsme my, Fernetový oči, kteréžto kompozice zní chvílemi jako klasická hudba v tvrdých aranžích!). Přitom ta nová aranž zachovává původní náladu, takže to je pořád klasika, nikoliv experiment (byť zajímavý) jako na Mistr čas. Projevuje se zde úžasný kytarový talent astrálního Robiho Křupky, který odvedl myslím opravdu výjimečnou „aranžérskou robotu“, jenomže o tom se nedá psát, to se musí slyšet.
Pokud bych měl akcentovat jednu skladbu, která doznala libých dílčích změn, určitě musím jmenovat nové zaranžování Kdo s koho – ta písnička nikdy nebyla mým favoritem, ale tady získává dost slušný grády tou rytmickou doprovodkou i pasáží bez kytar ve druhé části skladby.
Ovšem fanoušci tradičního Kernu se rozhodně nemusí bát, že by kupovali, co neznají – jak jsem již naznačil shora, je to starý dobrý Kern, ovšem ve zvukovém hávu třetího tisíciletí. Prostě jak špitne Míša Konečný v nejnovější písni kompilace Hrnu to k tobě: „I need you“.
Kotouček zahrnuje všechny 3 skladby, za něž Kern na přelomu 80. a 90. let získal Zlatý Triangel (Blízko nás, Exploze, A zítra zase). Celkem pětice písní pochází z přelomového debutu „...od narození“, šestice šlágrů vyjadřuje nejstarší osmdesátkové údobí, včetně koncertně poněkud opomíjené Zídky bláznů, již já osobně považuji za možná absolutně nejlepší kernovskou árii. Další kousky dokumentují zbývající období kapely, a spousta šlágrů logicky chybí, jenomže kdyby měl Kern výročně zmapovat všechny svoje hity, musel by vydat nikoliv CD, ale 2CD.
Vydařená studiová deska je tak vlastně až na jisté výjimky obrazem i odrazem koncertního programu Kernu za poslední aktuální roky. Kdož tedy chodí na koncerty, fesťáky, do klubů a všude tam, kde se Kern pravidelně vyskytuje, má možnost si každé vystoupení připomenout s mimořádným zvukem formou studiové nahrávky: venku naživo, doma znova. :-)
4-dílné leporelo obsahuje krom seznamu všech současných i bývalých členů kapely též dějinnou fotogalerii, opravdu z celého rozmezí 1978 – 2018, počínaje černobílým juhanem Slávkem Karáskem jakožto nejpůvodnějším členem, a konče nádhernou barevnou vílou Ivou Pospíšilovou, která má evidentně ráda tlustý věci (jinými slovy basistka).
Jasně, mohl bych tuto recenzi zakončit citací z bookletu: „ZA PODPORU A PŘÍZEŇ PATŘÍ VELKÝ DÍK NAŠIM RODINÁM, A HLAVNĚ VÁM VŠEM PŘÍZNIVCŮM A FANOUŠKŮM, KTEŘÍ JSTE CELÁ TA LÉTA STÁLE BLÍZKO NÁS...“
Jenomže já to udělám jinak; Blízko nás jasný, hymna jak sviňa, pohoda. Na albu se ovšem nachází i jedna z nejstarších autorských písní Kernu vůbec, totiž Ráno má punc. Je prej stará snad jako Smůlu mám, tedy Černý kocour, prej v ní bubnoval ještě před Karlosem Jirka Obzina. A je inspirující.
Tahle sympatická rockerka Quadraginta, ta má totiž punc nejenom ráno - ta má punc furt.
Tady Dědek.
BONUS:
Diskografie Kern (pouze full-lenght)
01. CD Rarity 1981-83
02. CD Demo 1984-5
03. CD Na Rosničce 1986 Live
04. LP ...od narození
05. LP/CD Lovci žen
06. LP Women Hunters (english version Lovci žen)
07. CD/LP Ztráty a nářezy
08. CD Totální tunel
09. CD Mistr Čas
10. CD Síla zvyku
11. CD Kdo s koho Live
12. DVD Klipologie
13. CD Hrnu to k tobě
14. CD Quadraginta
15. CD ???
Palm Face (14. 8. 2018 19:26)
Klasický nekritický lezení do zadku, který je akorát zasypaný odkazama na songy toho, komu zrovna cucáš prdel. Nezkusil ses podívat, jak se latinsky řekne "nula bez talentu"? Kdybys nebyl takovej skřet a neměl potřebu, aby tě měli všichni rádi (spoiler alert: nemají), třeba by ty recenze za něco stály. Ale ty seš schopnej vynést do nebes i (technicky dokonalý) blití po koncertě v backstagi, pokud to jde od frontmana kapely. Udělej mi laskavost a příště otevři hubu a ty blitky vdechni, já i genofond ti poděkujeme.