Recenze: KEEP OF KALESSIN – Katharsis /2023/ Morningstar Music
Tak nějak 
nevím, z které strany do toho. Novinka KEEP OF KALESSIN si dávala načas a já možná přehnal velikost očekávání, nebo mě technická gymnastika a hyperdokonalá produkce už zkrátka nemají šanci ošálit, když se za nimi schovává poněkud více průvanu a rutiny, než bych čekal u kapely tohoto formátu. Ne, nebere mě to tak, jak jsem se těšil, že mě to brát bude. Přitom po technické stránce věci prakticky nelze „Katharsis“ nic vytknout. Album je vypiplané a promakané do detailu, svádí mě k přirovnání k „IX Equlibrium“ nedostižných EMPEROR a to bude dost možná příčinou toho, že mě nechává dosti chladným.
Vazba „Katharsis“ na konec devadesátých let a dobové nahrávky z tohoto období, kdy mnoha kapelám začal být standardní black metalový fráček příliš těsný v ramenou, je jasně slyšitelná. Vlastně se ani na jednu stranu nedivím některým pozitivním až nadšeným hodnocením recenzentů, „Katharsis“ je solidně nabušený klepec od začátku do konce, pouze přerušený epickou baladou „Journey´s End“, který rychle vykládá trumfy na stůl a je vůči posluchači velmi přívětivý. Jo, už to mám, „Katharsis“ je přívětivé tak, až čekám, že snad konečně přízná barvu, že si v reálu myslí něco jiného a konečně to na něj praskne. Stává se tak právě po hrdinské „Journey´s End“. Chtělo by to alespoň sem tam nějaký nečekaný rytmický zvrat, netypický riff nebo cokoliv překvapivého, než dokola rotující hymnické refrény, mimochodem skladbu co skladbu až tvrdohlavě stejné. Jasně, jsou působivé a dodávají skladbám na mohutnosti, ale řekněte mi upřímně, koho by bavilo to poslouchat imrvére furt okolo padesát minut, aniž by se začaly po první půli alba silně přejídat. Ždímání šablon nicméně pokračuje až samotného konce.
Navzdory tomu není „Katharsis“ úplně blbá deska. Takový průser se v případě KEEP OF KALESSIN naštěstí ještě nestal a doufám, že ani nestane. Schází mi pouze výraznější moment překvapení, po kterém by mi naskočila husí kůže. Nicméně, abych se vyhnul zbrklým soudům, jsem „Katharsis“ popřál dostatek času, zdali jej přece jenom nesjíždím až moc po povrchu. Stalo se však pouze to, že album prostě nezabralo. Slibný start v podobě dvojice „Katharsis“ a „Hellride“ postupně ztrácí na síle a splývá v šedých tónech. V mém případě „Katharsis“ nefunguje s takovou silou, s jakou fungovala alba starší, konkrétně „Armada“ a „Kolossus“. Po řemeslné stránce v pořádku, po té obsahové mě to nedostalo.
Nejsem si úplně jist, jestli zrovna tohle je dobrá cesta.
Medyed
Komentáře