Recenze: KANONENFIEBIER – Die Urkatastrophe /2024/ Century Media Records
S alby, 
zabývajícími se tematikou první velké války, se roztrhl žok. Opomenu – li albový double od SABATON, máme tu ještě skvělé 1914. Na KANONENFIEBER jsem, jak to pravidelně v mém případě bývá, narazil čistě náhodou, když na mě vykoukli na YouTube. Masky jsou trendy, o tom žádná, ale jak k tomu všemu bude pasovat obsah, aby z to ve finále nebylo jen nafouklé pimprlové divadlo? Ejhle, ono to funguje, poměrně melodický a posluchačsky přístupný death / black metal si s prvoválečnou tematikou tyká jako se starým kámošem!
Korunu všemu hemžení nasazuje rodná němčina, atmosféra alba věrně zachycuje zápach zákopů, poslední lapání po dechu po plynovém útoku, křik smrtelně raněných v hromobití dělostřelecké palby a výbuchů granátů. Smrt má hody a z „Die Urkatastrophe“ je parfém tetky s kosou cítit až do hlavních stanů obou válčících stran. V hlavě se mi dokola točí děsivé výjevy nelítostné řeže bez ohledu na to, na jaké frontě se zrovna odehrává, vlny útoků jsou na obou stranách koseny štěkajícími kulomety, zanedbatelné územní zisky jsou vykoupeny bezpočtem zmařených životů. Zmínil jsem melodiku – na ní styl KANONENFIEBER v podstatě stojí a padá společně s výživným riffováním a silnou atmosférou. Balancování na hraně, chtělo by se říct. Ale, je zde „Ale“, které je v tomto případě velké jako mrakodrap. Celková chytlavost a vstřícnost posluchači pracuje bez výhrad ve prospěch skladeb a výsledného celku. Z „Die Urkatastrophe“ nemá pocit nějaké snahy o dopředu vyspekulovaný kalkul a typizovaný produkt, postavený podle analýzy trhu. Nato je album stále příliš hrubé a kousavé. Melodie plní roli rozbušky, kdy si na malou chvíli možná dokážeme představit, co mohlo honit hlavou běžného zuboženého pěšáka v jeho posledních chvílích, kdy už bezpečně věděl, že skončí v zemi nasáklé krví v bezejmenném hrobě.
Album má místy až drtivou sílu, což je něco, s čímž jsem ani tolik nepočítal v očekávání předpřipraveného polotovaru pro rychlou konzumaci bez nutnosti něco řešit, prostě takové ostřejší houpačky a kolotoče. Ovšem děje se něco zcela jiného, na povrch se s přibývajícími poslechy derou další silné momenty, které jsem zprvu nepostřehl a skladby se stávají košatějšími a hlavně – působivějšími. K „Menschenmühle“ a „Der Maulwurf“ (neskutečná prda), které kopou na první pokus, se přidávají další zteče na bodáky „Gott mit der Kavallerie“, „Ritter der Lüfte“ a „Ausblutungsschlacht“, které ze začátku tváří drobet zakukleně, ovšem maskovací fáze netrvá dlouho a pak už není prostor ani čas na útěk do krytu a zachránit si zdravou kůži.
Více, než sto let staré hrůzy jsou stále aktuální a neměly by být zapomenuty, jinak si je dáme právě z tohoto důvodu znovu. Kdo se nezvládne poučit z vlastní historie, je nucen si ji prožít zas a znova. KANONENFIEBER v tomto směru přinášejí vzkaz, který je jasný a srozumitelný jako rána z metru – razantní a nekompromisní. Nečekal jsem věru příliš, o to příjemněji jsem překvapen, „Die Urkatastrophe“ v žádném případě není žádný velkovýkrmový polotovar, který se dá pozřít jen v případě krajní nouze. KANONEFIEBER ideálně trefili styčný bod melodií, chytlavosti a animální agrese v kombinaci s instrumentální vyspělostí. Poslechněte, uslyšíte…a hledí otevřít do maximální polohy!
Medyed
Komentáře