Recenze: Kaar - Svatej holokaust (2018)

Že se tohle album bude plížit ve stínu podél zdi, nelze předpokládat již podle jeho názvu. Když k tomu přidáme tematicky velmi vhodně vyvedený přebal, lze očekávat nekompromisní syrovou rubanici. Bestiální thrash, taková retro mutace podoby thrash metalu z druhé půle osmdesátek kupříkladu dle mustru starých dobrých SODOM, případně ranou tvorbu jejich soudruhů ve zbrani, KREATOR. Přesně tak, jak mám thrash metal nejradši. „Svatej holokaust“ zachycuje onen mladický zápal a tu sympatickou klackovitost, která se mnohdy a i logicky vytrácí, když chlapci trochu dospějí a ruku v ruce s rostoucí muzikantskou zručností.

KAAR jsou tím učebnicovým příkladem, jak vypadá notně špinavý, punkem načichlý thrash. Pro splašené myslitele to bude myslím obtížněji stravitelná krmě, půl hodiny zběsilé a urputné zvukové pařby, neberoucí si servítky, zcela jednoznačně a přímočaře sdělující nekompromisní postoj vůči svému okolí. Nic vyumělkovaného, silný odér poctivého undergroudu a koňská porce vpravdě strhující energie, tak by se dal „Svatej holokaust“ obecně popsat. 

Intro, příznačně nazvané „1095 n.l.“ - tento rok datujeme první křížovou výpravu – plynule přechází v titulní erupci. Politicky nekorektní vyjádření postoje k církevním institucím zesílené divokou řeží, prostě úvod, jak z učebnice. “Thrash & koks”, výmluvný název a opět porce strhující energie, která temnému drogovému tématu dodává potřebnou naléhavost. „Skleněněj hrob“ nám začíná malilinko „kreatorovsky“, což s nástupem vokálu mizí pod vrstvou koroze. Vokál je třeba vypíchnout zvlášť – hrdelní vokální projev dává muzice KAAR sílu navíc a skvěle padne k nečesanému stylu kapely. „Cirkus, smích a sebevražda“ jakoby v úvodu kráčel ve šlépějích předchůdce. Pak se ovšem citelně přitlačí na cirkulárku a tahle rezavá kára bez brzd se řítí z kopce, keříky, krtiny a nepozorné kolemjdoucí má těžce na háku. „Tančíme s démony“ je další dějství syrové zběsilosti, zde mírně řízlé punkovou frackovitostí. Dlužno podotknouti, že v této skladbě přiložili ruku k dílu Tomáš Skořepa a Boris (EXORCIZPHOBIA a CATASTROFY). Trojitost vokálů vyznívá naprosto přesvědčivě a skladbu nakopává o notný kus výše. „Město hříchů“ přidává další zářez do výčtu energetických šleh, které toto album obsahuje. Melodičtější riff ve střední části skladby, který se následně překlopí na chvíli do punkové jednoduchosti, než se skladba vrátí do úvodního běsného normálu, mi šmakuje poslech od poslechu více. „Zrozen zemřít“ ještě více zahušťuje atmosféru a divoká jízda vrcholí. Již dle názvu to není písnička o prosluněném odpoledni z dementního seriálu. Energie z této pecky doslova lítá, slisovaná do briket. Závěrečná „Odraz zničené mysli“ je ponurá a plná zmaru, atmosféra jako mlha u rybníčka Brčálníku, jako bych slyšel vlastní běsy a osobní démony, kterak zvoní u branky.

KAAR jsou se svou aktuální plackou pro mou osobu domácím ztělesněním hrubé, bestiální a nekompromisní thrashové agresivity. Jistojistě nejsou jediní, s podobnou silou se mnou praštili o zem MURDER INC. a jejich debutové EP. 

„Svatej holokaust“ je prostě ta správná syrová řezničina se vším, co k tomuto řemeslu patří. K řemeslu, které nebude vonět každému, ovšem těm, kterým zrovna tenhle přístup k metalu přivozuje euforické stavy, udělá radosti kopec jako veganovi cuketový steak.

Medyed

facebook.com/KAARthrash/
bandzone.cz/kaar