Recenze: JORN - Over The Horizon Radar /2022/ Frontiers Music

Jorna Landeho jsem, jako většina běžných fanoušků, zaregistroval jako frontmana MASTERPLAN, kterým propůjčil tvář i hlas na (při vším respektu k albům MASTERPLAN, na kterých již nefiguruje) nejzásadnějších dvou prvních albech. Jeho hard rockový feeling, jasně patrný již tehdy, se naplno projevil na jeho sólových albech. Jorn bývá nazýván norským Davidem Coverdalem, což není úplně mimo mísu a zaznívají názory, že je zčásti schován v jeho stínu. No, tohle téma si možná schovám jako ústřední myšlenku pro nějaký koncepční článek do budoucna, pro tentokrát to shrnu do jedné věty. Vazba Jorna na zlaté sedmdesátky a jeho inspirace velkými rockovými hlasy pro mě znamená velmi silný tahák, kvůli kterému jsem si jeho sólovou tvorbu velmi oblíbil. Takže tak…

„Over The Horizon Radar“, pokud máte JORNa už tak nějak v uchu, nemá vlastně čím překvapit. JORN setrvává ve své komfortní zóně a už ji téměř jistě neopustí. Hlasově je na tom stále skvěle, o tom žádná. Obsah alba je zcela a neustále tradiční, s typickým rukopisem, díky kterému nemusíte dlouze pátrat, so se to z bedýnek line. Typická výstavba skladeb v intencích tradičního rocku s přesahem do hard rockové noblesy sedmé dekády v kombinaci s metalovou ostrostí vytváří sice stále totožnou, ovšem svébytnou náladu a zabarvení, které nikdo jiný prostě nemá. Možná to není nic převratného, dost možná v JORNových albech slyším jasnou a někdy až neskrývaně okatou citaci rockových ikon, ale tohle všechno je podáno s osobitým šarmem se řemeslnou zručností, dávající skladbám svébytný otisk autora.

„Over The Horizon Radar“ na sebe nijak zvlášť neupozorňuje, prakticky postrádá nafrněnost a exhibicionismus mainstreamového rocku. Skutečnost, že vyšlo, jsem zaznamenal ve chvíli, kdy jsem pojal úmysl si znovu poslechnout „The Duke“ a ve vyhledávači na mě juklo „Over The Horizon Radar“. A podobně se chová i samotný obsah desky - civilní, v dobrém slova smyslu obyčejná kolekce rockových skladeb, kde žádná není vyložený hit, ale žádná ze skladeb není skladbou do počtu. Možná je tahle deska až moc usedlá a hodná, kdy by nebylo vůbec od věci se sem tam silněji opřít do kytar a důrazněji udeřit od bicích. Mě tohle uchopení rockového gruntu plně vyhovuje, nic moc navíc na „Over The Horizon Radar“ není, ovšem nic neschází. V záplavě hlasitých a někdy i uřvaných produkcí je tenhle přístup vítaným relaxem a připomenutím poctivého rockového řemesla, bez kterého by tady současná generace tak akorát cvrnkala kuličky a vybírala hnízda.

JORN mě určitě svou další deskou určitě nezklamal. „Over The Horizon Radar“ sice v porovnáním s nejsilnějšími a zároveň nejznámějšími položkami diskografie vypadá jako chudší příbuzný, to však jen ze začátku. Album je potřeba nechat chvíli „uzrát“, aby začalo chutnat v plné šíři. Potom se jeví v dosti odlišném světle a já mám jasno minimálně v jedné věci - nebudu už hledat jen „The Duke“.

Medyed

jornlande.com/

facebook.com/OFFICIALJORN

Spotify - Jorn