Recenze: JACKER´S – Pomalu a jistě /2024/ vlastní vydání
Bylo by
jistě pro mě jednodušší a příjemnější, abych si smolil recenze a další spisky na téma alba kapel, které mi jsou svým přístupem a stylem blízké a já si budu pět ódy a chválit, až se hory zelenají. Jenže je věcí známou, že rutina zabíjí a ze stereotypu se jistojistě blbne. Tak jsem se jednou takhle zvečera nad sebou zamyslel a řekl si, že tudy cesta nevede. Je prostě potřeba propíchnout komfortní bublinu a rozhlédnout se kolem sebe, i když mi všechno úplně nesedne.
Česká scéna je poměrně bohatá, a to obecně vzato, nehledě na to, jestli se bavíme o extrémním metalu, totálním undergroundu nebo naopak o těžkém mainstreamu. Vedle notoricky známých jmen je tu velké množství kapel, které se v řadě případů dokáží „první lize“ vyrovnat a prakticky jediným rozdílem jsou jen ty plné haly nebo tisícihlavý dav o letním fesťáku. Party, které jsou (a nemyslím to nijak hanlivě) těžce regionální, jsou často kvalitativně více méně srovnatelné s těmi z nejrůznějších pohledů velkými. JACKER´S, o nichž jsem donedávna věděl maximálně to, že existují, mají našlápnuto oslovit daleko více lidí, než tomu je doposud. Ano, jsem překvapen, ač se mi hlavní proud postupně vzdaluje, nebo lépe – já se vzdaluji hlavnímu proudu a v podzemí a na okraji se cítím čím dál příjemněji. Debutová deska „Pomalu a jistě“ totiž zní překvapivě dospěle a zdravě sebevědomě. Jak říkám pořád a neustále – není malých kapel.
„Pomalu a jistě“ je chytlavá a hitová deska. Hitovost v sobě nese onen lacině nedůstojný ocásek, díky kterému se na mysl vkrádá cosi laciného, jdoucí po stopách análního alpinismu naproti posluchači bez ohledu na vlastní hřbet. Hitovost JACKER´S mi ale v žádném případě nevadí, vedle ní slyším nemalou dávku vnitřního ohně a chuti do hraní, což je vlastně hlavním důvodem, který mě přiměl k sepsání těchto řádků. JACKER´S navíc ke klasické písničkové formě přidali moderní zvuk a volnější výraz, kdy jsou schopni oslovit i tolerantnější věkově pokročilejší publikum jako rockerský potěr, což je jednoznačné plus a vpravdě ideální výchozí bod. Mohl bych vyjmenovávat výčet skladeb, o čem to celé je, jak se mi to líbí nebo nelíbí, ale tentokrát „prd velebnosti“ – v tomto případě je v podstatě jedno, po kterém konkrétním tracku sáhnete. Nepříliš složitá struktura sloka / refrén a riziko jednotvárného kolovrátku je naprosto evidentní, ale udělat takzvaně „z prdu kuličku“ se JACKER´S povedlo mistrovsky.
Album je, pro mě poměrně překvapivě, kvalitativně vyrovnané. Upřímně, čekal jsem postupnou ztrátu páry, aby se k cíli nakonec dojelo na neutrál. „Pomalu a jistě“ ale tlak neztrácí a je příjemně poslechové až do samotného konce. Znovu jinými slovy opakuji, nejsem zrovna ideální cílová skupina, ovšem za ideální konjunkce Jupitera se Saturnem a vhodného tlaku a rosného bodu bez problému zvládám celé album na jeden zátah, aniž bych koukal z okna, co kde lítá. A to se v mém případě rovná potlesku vestoje.
Medyed
Komentáře