Recenze: J: T C.O.R.P – Uf – oni /2027/ vlastní vydání
Měl jsem pocit, 
že v případě spojení JEREM.I a Honzy Toužimského zvítězila forma nad obsahem. První poslechy „Uf-onů“ (nebo „Uf – jich“, kdo se v tom má vyznat) mi dávaly poměrně zabrat a doposlouchat se do konce byla docela morda. Jinak výborně vyprodukované, zahrané a zazpívané album mi proplulo ušima a nic dalšího se nedělo. Žádná husina za krkem, žádné pobrukování si melodií, prostě nehorázný klídek a nechtěná pohoda. Já přece nechci žádnou pohodu, od toho jsou tady jiní, aby mě chlácholili a uspávali. No dobře, ať nejsem šelma nelidská, dám tomu ještě pár poslechů, stop se nechá zmáčknout vždycky…
Syndrom studeného čumáku, přesně tak na mě „Uf – oni“ působili.
Ano, minulý čas jsem použil zcela záměrně. Album působí zprvu chladně a neosobně, alespoň na mě určitě. Skvělou instrumentaci a povedené texty z pera Slávka Frice nehodlám rozebírat, to bych už byl ultrahnidopich a to si myslím, že nejsem ani náhodou. Album má perfektní tah kupředu a posluchač, které napoprvé strhne forma, zabere prakticky okamžitě a není se vůbec čemu divit. S čím jsem dosti zápasil a budu pravděpodobně zápasiti v budoucnu, je převaha dokonalosti formy nad emočním obsahem. Emoční prázdnotu jsem z „Uf – onů“ cítil na sto honů a že tomu tak nakonec není, mi činí nemalou radost. Stačí se hlouběji zaposlouchat do riffů a šťavnatých sól a postupně začínám roztávat. To, co mi připadá jako naleštěná bída, dostává mnohem solidnější podobu. Moderní zvukový kabátek a progresivní instrumentální koření začíná působit až později, stejně tak začínám rozlišovat jednotlivé skladby, ze začátku splývající do jedné koule.
Ne, tohle není pouze do líbivého obalu zabalený spotřebák.
Jakkoliv může album budit dojem snahy zařadit se po boku mainstreamových tahounů, je to pouze letmý dojem. Tyhle úvahy končí se stylem produkce, dál si „Uf – oni“ kráčí vlastní cestou. Tuna instrumentálních přemetů a drobností, které se postupně derou na povrch, dělá z desky mnohem výživnější matroš, než jak vypadal po prvním přehrání. Přesně trefený průsečík posluchačské vstřícnosti a instrumentální úrovně, kdy si (při vší úctě a respektu) běžný posluchač bude podupávat nožičkou do rytmu a progresivec si též najde to svoje, je přesně to koření s peprným chuťovým ocáskem, které mě na „Uf – onech“ velmi baví – navzdory do mrtě vymazlené produkci, ze které mi kolikrát už naskakuje alergická vyrážka. Ke kastraci veškeré živočišnosti a jiskření však nedošlo, dvanáct osvalených a zároveň instrumentálně vytříbených válů je toho pádným důkazem.
Medyed
Komentáře