Recenze: INTRUDER - Higher Form Of Killing, Escape From Pain, Psycho Savant / Lusitanian Music

Thrashové komando z Nashvillu INTRUDER je jednou z nedoceněných kapel, které měly sice skvěle našlápnuto k výraznému dílu světské slávy, ovšem cesty osudu jsou spletité a v současnosti na ně padlo více prachu, než by si díky kvalitě studivých alb zasloužili. Jejich melodičtější forma thrash metalu mě více, než zaujala nedlouho po vydání průlomového alba „A Higher Form Of Killing“, tehdy jsem je sjížděl paralelně se „slayerovkou“ „Seasons In The Abyss“ a ve své dorostenecké naivitě jim prorokoval velikou budoucnost. Že to nakonec dopadlo úplně jinak, je věc druhá, tři vydaná studiová alba a jedno EP dodnes mají co předvést, o čemž se lze jednoduše přesvědčit díky reedici na značce

A Higher Form Of Killing /1989/

Rok a nějaké drobné k tomu po vydání debutu „Live To Die“ přicházejí INTRUDER s dvojkou „A Higher Form Of Killing“. Nutno konstatovat, že druhé album udělalo výrazný skok kupředu. Materiál je výraznější a promakanější, kapela sehranější. INTRUDER se definitivně kloní více k thrash metalu, debut obsahoval řadu prvků, směřujících k syrovějšímu speed metalu, zde jsou INTRUDER nabroušenější, o koňskou délku důraznější a především osobitější, a to zdůrazňuji, že debut nebyl žádný ušlápnutý vyjukaný šmudla. „A Higher Form Of Killing“ je dnes pevně spojené se jménem kapely obdobně, jako „Reign In Blood“ se SLAYER nebo „Agent Orange“ se SODOM. „A Higher Form Of Killing“ sevřenou thrashovou formuli v mnohém obohacuje, a činilo tak v určité míře i debutové album. INTRUDER, ač znějí dostatečně stylové, jsou otevření volnější formě, kdy vedle thrashové ostrosti pamatují na citlivě nadávkovanou melodiku, která přesně pasuje do té které skladby. Další zajímavou rovinou výrazu INTRUDER je taková ta punková klackovitost, dávající INTRUDER hardcorovou kořenící příchuť včetně častých halekaček v refrénu. S poměrně přehlednou strukturou skladeb, nápaditými kytarami a razantní rytmikou dostáváme sice nijak generační a zlomové album pro styl jako takový, ovšem nápaditost a instrumentální zručnost vytváří velmi svébytný výraz v rámci stylu, podtržený variabilním vokálem. V každém případě, pro mě to byl tenkrát parádní zážitek a album si užívám i teď. Desatero svižných pecek, jedna jako druhá nabušená energií a všechny kvalitativně naprosto rovnocenné, má pro pamětníky a ty co toto album objevili později kultovní status. A pro ty další existuje taková jedna věc – reedice!

Escape From Pain /1990/

„Escape From Pain“ sice není plnohodnotná řadovka, ovšem pět skladeb, které jsou obsahem tohoto EP, nejsou partiové zbytky po předchozím albu, které se na něj nevešly z nějakých hanba důvodů. EP je ve finále značně zajímavý matroš a splňuje jeden z opodstatněných důvodů, kvůli kterému se EPčka vůbec vydávají. Tahle pětice by se hlavně na „A Higher Form Of Killing“ ani dramaturgicky nehodila a je natolik zajímavá, že formát EP je ideální platformou. „25 Or 6 To 4“ je velmi povedený cover od kapely CHICAGO – mnozí jistě znáte v originále, diametrálně odlišná melodika v kombinaci s thrashovým výrazivem vychází na sto procent a jako předělávka to je velice zajímavé. Další čtyři kusy jsou autorské skladby, nicméně se v některých ohledech interesantně odlišují od přímé linie INTRUDER, jak byla vyjevena na předchozí, albu. „Escape From Pain“ je lehce načichlá ANTHRAX, je to nejvíce patrné v pomalejších tempech, ale nic horoucího kopírovacího se nekoná, skladba nese pořád rukopis kapely v míře větší, než výrazné. „Cold Blooded Killer“ se točí kolem jednoho hypnotického riffu v téměř konstantním rytmu, což je téměř naruby přístup, než na který jsme od INTRUDER zvyklí.  Ovšem…tato a další dvě věci pocházejí z počátečního období INTRUDER, z toho syrovějšího a výrazně klasicky metalovějšího, a slyšet to je na sto honů. Novější aranžmá jim ovšem náramně sluší, a ve výsledku je „Escape From Pain“ příjemnou specialitkou a chutným předkrmem před následující studiovkou.

Psycho Savant /1991/

Osm nových skladeb vyšlo následující rok a není pochyb, že styl kapely dozrál do hotové podoby dospělé kapely. Pro INTRUDER typické melodické linky zůstaly, kde měly, zvuk přiostřil čepel kytarám a sfoukl prach z bicích – vše zní o třídu čistěji, přičemž studio nevzalo albu duši. INTRUDER se v žádném případě neopakují, svůj styl posunuli o notný kus dopředu a obohatili jej o řadu prvků včetně valivých temp, která se v kontextu minulých alb nevyskytují vůbec. Po instrumentální stránce INTRUDER postoupili minimálně o stejný kus – skladby jsou techničtější a strukturovanější, kytary dostávají širší prostor k rafinovanějším sólovým exhibicím. Legranda nastává u nazvučení bicích – naprosto stejný zvuk své soupravy měl v tomto období i Charlie Benante v ANTHRAX, opravte mě jestli mám sluchové halucinace, ale já tam tu podobnost jasně slyším, styl hry je samozřejmě odlišný. Mírné zpomalení a melodičtější vokál je patrný hned po prvním poslechu, možná se těch změn a inovací zdá na dobu vzniku až příliš, nicméně rok 1991 je rokem přelomovým pro vícero kapel – když vynechám „černou“ METALLICU, jemný úkrok stranou udělali nedlouho poté i TESTAMENT s „The RItual“. INTRUDER se neutrhli až tolik, v podstatě svůj styl probarvili do větší hloubky. Na podstatu thrash metalu nesáhli, jen mu přistavěli další patro, bez štěnic a s ramínkama (když ocituji nesmrtelnou pohádku).

INTRUDER, ač za tenhle článek krom promo zásilky od vydavatele (ten můj záměr Vám tuto skvělou kapelu připomenout pouze urychlil) může mé tehdejší nadšení z druhého alba „A Higher Form Of Killing“, udělali do povrchu metalového světa výraznou brázdu, která byla více vidět za velkou louží než ve staré Evropě. A když už jsem se k tomu přimotal, chci se s Vámi podělit o jednu z top kapel mého pubertálního věku.

Medyed

facebook.com/INTRUDEROFFICIAL/