Recenze: INTERITUS – Návrat /2023/ Avik

Příznačný název, INTERITUS jsou zpět. Osobně jsem o nich neslyšel hodně dlouho a překvapení bylo nemalé, když ke mně dorazilo návratové album. Nálož čtrnácti skladeb mi prakticky okamžitě sfouklo sedlý prach z paměťové stopy, kdy mě kamarád na vojně zásoboval doom metalem v nejrůznějších formách a pěl ódy na kvalitu domácí scény. Psal se rok 1999 a já jsem díky základní vojenské službě dostal solidní průpravu ve stylu, který jsem merčil pouze díky PARADISE LOST a MY DYING BRIDE a tím to haslo. Škatulkovat INTERITUS jako doom metal však může docela kulhat, zrovna tento šuplík je jim hodně těsný a ty další taky. Čarodějný lektvar, který míchají INTERITUS, je složen z vícero bejlí v osobitém poměru, který má sílu přilákat roztodivná individua napříč stylovým spektrem, samozřejmě i z toho „doomovitého“.

Chvíli jsem pátral, jakou pauzu mezi alby vlastně INTERITUS mají. Pátral jsem a dopátral – celých čtrnáct let…a čtrnáct skladeb na nové desce. „Návrat“ navazuje na starší tvorbu, naštěstí nedošlo na tlustou čáru a začátek úplně od nuly. INTERITUS mají na co navazovat, jejich osobitý rukopis je něco jako rodinné stříbro, i když máme zpřed dvaceti let nepřeberné množství případů, jak lze s vlastním ksichtem zatočit jak o státním převratu. Jakmile se rozezní intro, jsem rázem zpět o nějaký ten rok a nemusím dlouze pátrat, kdože je autorem. Úvodní hitovka „Za spadlou oponou“ má až „taneční“ švih, tradiční flétna a smyčce ve spojení se syrovým zvukem kytary vytváří přesně tu atmosféru, na jakou jsem se těšil – ponurost, tajemno a melancholie v jednom prožitku. Souboj ženského vokálu s hlubokým mužským murmurem, ačkoliv je inovativní jako Velorex mezi prémiovými SUV, vůbec neztrácí na působivosti, zvláště když mají ženské přesilu. Vokály jsou dost možná nejsilnější zbraní, jakou „Návrat“ obsahuje. Tedy ne, že by riffy byly jalové a melodie nevábné, je tomu přesně naopak, ale právě zpěvy jsou tím finálním dochucovadlem, dodávajícím skladbám správnou magii. Skladby se zbytečně nenatahují po obludné stopáži (v průměru kolem čtyř minut, jen „Zimní romance“ si střihla minut sedm), řeknou „jen“ to, co říci mají a přenechávají prostor těm následujícím. Prostor pro výplňové hmoty je tudíž minimální, neustálé příjemné napětí pak zdánlivě zkracuje délku alba, vlivem vtažení do příběhu mi „Návrat“ přijde o dost kratší, přitom čas kolem padesát minut bych za zrovna titěrný nepovažoval.

Nejde se nezmínit o zvuku – INTERITUS odolali svodům bakelitového zvuku. „Návrat“ zní možná devadesátkově, což je spíš výhoda než vada na kráse. Díky zvuku, respektive produkci jako celku zní „Návrat“ nádherně živě, což je věc naprosto zásadní pro zachování energie a silné osobité atmosféry, čemuž se také říká duše. „Návrat“ je návratem smysluplným a nadstandardně kvalitním, je v podstatě jedno, po které skladbě sáhnete jako první, čtrnáct silných kusů tvoří silný a přesvědčivý celek, který ještě vyroste do barevnosti a krásy, o tom jsem přesvědčen.

Medyed

interitus.com/

facebook.com/interitusmetal

bandzone.cz/interitus