Recenze: INSIDIOUS DISEASE – After Death /2020/ Nuclear Blast

Dali si načas – mezera mezi debutem a „After Death“ je desetiletá. Tento mezinárodní hvězdný band je ovšem při chuti a aktuální album tomu plně odpovídá. Tyhle hody Tetky Smrtky pojaté pěkně podle starých not mají účinek útoku na bodáky v plné šíři fronty. Pravda, nečekal jsem žádný průměr, nato jsou Silenoz, Shane Embury, Cyrus, Tony Laureano a majitel explozivního hrdla Marc Grewe příliš dobří muzikanti. Ovšem přímé setkání s „After Death“ je řádná demontáž životních funkcí a death metal v luxusním provedení. Přehledná tradiční struktura je vypiplaná do detailu a zároveň neztrácí lačnost po krvi. Masivní zvuk a důrazná rytmika jsou posledními součástkami nezbytnými pro to, aby tahle smrtící mašina mohla vyrazit kosit vše živé, co jí zkříží cestu.

Jelikož se jede podle starých nákresů, zapomeňte na brutální technické fígle a až na pár výjimečných momentů také na prasopalné tempo. Dědictví po syrovém thrash metalu káže držet se středních kvaltů a dál se nepustit. INSIDIOUS DISEASE jsou ve starých zatuchlých vodách doma a je po čertech slyšet. Stačí pár taktů a je vše naprosto jasné – old school jak má být. Atmosféra smrti, svíravý pocit zmaru a nicotnosti z alba  doslova odkapává jako rozkladné produkty ze zapomenutého kafilerního kontejneru. Prastará základní forma dokáže stále pořádně cupovat na kusy, o tom nemůže být sebemenších pochyb. INSIDOUS DISEASE vládnou mimo jiné jedním zásadním předpokladem, a to je silná atmosféra skladeb, která vytahuje z instrumentální zručnosti a silných riffů naprosté maximum. Výsledek je naprosto drtivý, a je jedno, v jakém tempu se zrovna ta která skladba sune vpřed, případně se zrovna na plný plyn žene kupředu se silou plně vycvičeného tankového praporu na hrotu mohutné ofenzívy.

„After Death“ je jedno z kategorie alb tzv. na jedno nadechnutí – na začátku Vás to nasaje a na konci vyplivne. Na analýzy mezitím není čas ani prostor, to se děje až po tomto vykostění po opětovném nádechu. Tento stav nezažívám jen při poslechu muziky, stává se mi to i u knížek – příběh mě zcela pohltí a nepovolím, dokud nejsem na poslední stránce. S touto recenzí jsem i tak posečkal, stalo se mnohokrát, že tento pocit naprostého semletí spojeného s euforickým stavem vyšuměl tak rychle, jako se dostavil. Zde je tomu po odhadem dvanácti posleších úplně jinak. Jakoby album postupně nabíralo dech a sílu, a teprve teď má po zajetí pohonné jednotky. Silné momenty se ukazují postupně, i když ta sveřepost a ten přímočarý a drtivý tah na cíl je nepochybný od samého začátku. Album neztrácí páru ani s postupem hracího času, spíš začínám docházet k závěru, že ten správný masakr začíná až od jeho poloviny směrem k závěru. „Enforcers Of The Plague“ a „An End Date With The World“  jsou sice jen dva příklady brilantní kombinace drtivé energie a strhující atmosféry, ale jsou to dva vzorové kousky pro představu, jakže vlastně „After Death“ funguje jako kompaktní celek, jako špičkově seřízený vraždící stroj, ke kterému není radno se přibližovat bez alespoň základního výcviku. Až Vás tohle monstrum zachvátí a posléze vyvrhne zpět do reálného prostředí, může se Vám hravě stát, že se bez váhání postavíte zpět do fronty mezi ostatní podobně postižené a budete si tuhle skvělou brutální jízdu dát znova…a pak ještě, ukecávaje kolotočáře s dřevěnou nohou a jedním okem, aby zavedl prodloužené jízdy.

Medyed

facebook.com/InsidiousDisease/

instagram.com/insidious_disease/